Můj hlas byl hrubější než jsem předpokládal, ale neštěstí jsem tím spolužáky nějak neodpudil spíš zaujal,Učitelka:Dobře Kime Taehyungu, vítej v naší nové třídě, snad ti tu bude dobře" Pobídla mě starší žena když mi ukázala na volnou lavici v poslední řadě u okna, bez nadání jsem se podíval na místo a šel si sednout kde mi paní učitelka ukázala,snažil jsem se co nejtišeji připravit si svoje věci na hodinu, zároveň jsem si vytáhl i svojí momentálně psanou knížku které jsem se chtěl věnovat když nebude v hodině co dělat,hodina probíhala klasickým způsobem počítání příkladů na tabuli a pár nudných chvilek kdy prostě nešlo neusnout, protože mi tohle přišlo úplně banální otevřel jsem svoji knihu a s propiskou v ruce se vrátil zpět do děje,vše jinak probíhalo v celku klidně až na pár zpráv od rodičů jestli je vše v pořádku takže nebyl důvod panikařit, v té chvíli jsem ucítil něčí pohled na mém zamýšleném obličeji, nebyl jsem až tak nápadný takže že by poznal mou existenci v krvelačný monstrum bylo minimální,pohlédl jsem na osobu která mě tak zaujatě pozorovala a věnoval jí pohled na zpět, reakce mě ale trochu zarazila, blonďatý chlapec koukajíc na mě se jen usmál a lehkým nádechem zčervenal na tož se hned otočil zpět,myslím že nemá cenu to nějak řešit radši bude lepší se věnovat svýmu, konečně se rozezněl zvonek na přestávku a já neplánoval nic jiného než dál psát,přičemž mě ale vyrušil nějaký tenký hlas„Ahoj ty si Kim Taehyung že? "
Tázavě jsem se podíval na chlapce stojícího u mé lavice a prohlížel si ho zaujatým pohledem„Ano to jsem" menší chlapec se jen zaculil a opět nahodil konverzaci Jimin: No já se jmenuji Park Jimin a jednou jsem tě viděl nejspíše u tvého domu když jsem venčil svého psa, jinak pěkný dům"
Proč jsem tak věděl že něco takového poví, na jeho větou jsem jen kývl a trochu se usmál, na což jsem myslel že se semnou rozloučí a půjde za ostatníma ale to se nestalo, Jimin mi začal vykládat o historkách ze třídy které se staly když jsem tu ještě nebyl součástí, nepodotýkám bylo to docela zajímavé a vtipné a taky jsem měl pocit že jsem mohl mít konečně přítele s kterým si můžu povídat a necítit se tak osamělé.
