Bratrův kamarád

Kapitola 11.

P: ale ničemu.
K: ne, řekni nám čemu vypadala jsi, že je to vážně vtipné.
P: věř mi nechceš to vědět.
K: ale chci, tak to řekni.
P: dobře ale nezapomeň, že sis o to sama řekla.
K: tak řekneš nám to už ? Nebo co?
P: smála jsem se tobě.
K: jak to myslíš?
P: Zachu, pojď se mnou. Bude zábava. No tak vím, že to chceš. Zachu, já tě potřebuju. Ach, Zachu. Nenech mě čekat. Zachu prosím.
K: to stačí!
Zařvala a všichni se začali smát. Dokonce i Zach.
K: jako vážně?! Zachu, přestaň!
F: ach, Zachu.
Ja: no tak nenech mě čekat.
Jo: vždyť víš, že to chci.
Začali vtipkovat kluci a já se smála. Klára se naštvala, protože Zach se pořád smál.
K: to nemyslíš vážně. Jak se tomu můžeš smát?!
Z: no tak musíš uznat, že vtipné to je.
K: ne, není a pro tebe by taky nemělo.
Z: ježiš uklidni se nic se nestalo.
K: že nic ?!
Zrovna přišel Daniel a Adam s pitím. Klára se otočila a vrazila do nich. Všichni jsme se začali smát ještě víc. Klára se na nás jen podívala a utekla ven. Daniel a Adam se na sebe podívali a začali se taky smát. Smáli jsme se dobrých pět minut, když se Adam zeptal, co se vlastně stalo. Vysvětlila jsem mu to a on se zase začal smát.
A: kámo, máš trošku nadrženou holku, nemyslíš?
Z: já vím ale co už.
A: aspoň si užiješ. Ber to pozitivně. Já nemám nikoho.
Z: a co Sára? Tomu říkáš nikdo?
P: počkat jako Sára z mojí třídy? Sára, která tě nenávidí?
A: Zachu!
Z: sorry, nevěděl jsem, že o tom neví.
A: určitě se s tím budu svěřovat své mladší sestře. A ano ta. A nemyslím si, že mě nenávidí.
Na jeho tváři se objevil úšklebek.
P: fuj! Nech toho! To je nechutné.
Adam se jen začal smát a já se otřepala, protože to je vážně nechutné představit si vašeho bratra s vaší spolužačkou v posteli.
A: hele Zachu, nechci nic říkat ale nebude Klára naštvaná?
Z: asi jo ale já se jí pokaždé nebudu chodit omlouvat. Navíc ona to říkala ne já, tak co já s tím.
Podíval se na mě, a pak rychle uhnul.
Když jsme s Adamem přišli domů, rodiče nás posadili do obýváku. Chtěli nám něco říct.