Bratrův kamarád

Kapitola 30.

P: ano prosím, zavolej ho.
Ch: dobře.
Christina odešla a za chvíli přišel Zach. Sedl si vedle mě a díval se na mě.
Z: co se stalo?
P: Adam mi řekl, že s tebou nesmím být a že jsi pro mě špatný.
Z: co? Ty jsi mu řekla, že jsme spolu?
P: ne jen si něco myslí ale prostě mi to zakazuje.
Z: on ti do toho nemá co mluvit a jak to myslí, že jsem pro tebe špatný? Vždyť mě zná už od dětství, jak tohle může říct?!
P: taky to nechápu, měl by být šťastný, že jsem si našla někoho, kdo se o mě stará a koho zná i on ale ne on se radši naštve.
Z: nechápu, co mu je po tom. Je to naše věc.
P: říká, že mi prý ublížíš.
Z: Petro, podívej se na mě. Tohle bych nikdy neudělal. Tobě ne.
Políbil mě, v téhle puse byla vášeň jako nikdy jindy cítila jsem lásku, vztek ale něhu. Noc jsme strávili v jedné posteli vedle sebe. Já se tulila k němu a on mě ochraňoval. Cítila jsem se v bezpečí. Přála jsem si, aby to takhle mohlo být pokaždé, co se vidíme. Aby Adam neměl nic proti a my mohli být spolu. Realita byla ale jiná, my se museli skrývat a bát se, kdy to praskne. Další dva dny jsme nic moc nedělali občas jsem prostě dělala jako že spím a Zach za mnou mohl přes den přijít a my mohli být spolu, Adam nic netušil. Vlastně jsem se s Adamem ani nebavila od našeho posledního rozhovoru. Neměla jsem chuť se s ním ani vidět, po tom co mi řekl. Úterní večer jsem měla večeři vařit já, takže jsem musela vylézt z pokoje a jít do kuchyně. Tam naštěstí nikdo nebyl, tak jsem začala vařit. Zrovna jsem něco krájela, když přišel Adam.
A: promiň, neměl jsem se tak chovat. Vím, že nemám právo ti rozkazovat ale prostě nechci aby si chodila se Zachem. Ublíží ti a ty budeš jenom smutná.
P: Adame, já s ním nic nemám. A omluva se přijímá. Ale nerozkazuj mi, co můžu a co ne. Jsi můj bratr, měl by jsi mi pomáhat, ne poučovat mě.
A: já vím, takže všechno v pohodě?
P: jo. Mimochodem můžeš ostatní zavolat na večeři.
Všichni jsme snědli, co jsem uvařila a rozhodli se, že si zajdeme ještě do vířivky. Tam jsme si kecali a dávali si nějaké náhodné úkoly. Když přišla řada na mě, měla jsem vylézt a skočit do sněhu. Vylezla jsem a skočila tam, potom rychle vylezla a zase šla do vířivky.
P: už nikdy odtuď nevylezu!