„Nemůžu tomu uvěřit." Nevím, co mám dělat jako první, jestli brečet nebo se radostí usmívat. Je to můj první den na úplně jiné škole, co když tam nebudu mít žádného kamaráda?
„Budeš muset. Musíme se ho zeptat jestli tě bude hlídat, jo?" Usměje se na mě máma a já jen rychle přikývnu. Radostí nemůžu ani dýchat, jak jsem velice natěšený.
„Ahoj Pavlíku, Matěj tu je poprvé, budeš ho prosím hlídat, aby byl pořád s tebou." Usměje se na něj a pak se na mě také usměje. Pavel přikývne a mamka mě s objetím opustila aby stihla odjíždějící autobus.
***
„Jak se jmenuješ?" Optá se mě nějaká dívka s hnědými vlasy a já jen ukážu překvapený úsměv.
„Matěj a ty?" Ukážu na ni a ona si rychle upraví vlasy.
„Jsem Andrea. Taky jsi tu nový?" Usměje se na mě a já přikývnu. Takže dobrá Kamarádka. Nebo snad ne?
První korekce
Děkuji @Snehurka8
ČTEŠ
my life
FanfictionŽiju si život jak jen můžu, mám úsměv na tváři a žádnou slzu tekoucí z oka. To se ale změnilo. Kam zmizel ten krásný úsměv?
