Zbytek hodin byl kousek dortu. Pan profesor Vykouřil, jak se můj nový třídní a vzor jmenoval, nám vyprávěl o jaké jsou úskalí cestování v Číně. Několikrát také opakoval jeho oblíbený vtípek, vždy se "omylem" přeřekl a řekl Čůňa místo Čína. A když se nikdo nesmál, začal nadávat na mladou generaci.„Tak vy hovna se nesmějete, to nemáte ani trochu úcty k uznávanému profesoru."
Po hodině za mnou přišel. „Tak co Předku, jak se ti líbila hodina ?" zahuhňal přes svůj hustý knír a trochu mi poprskal svetr. „Bylo to fajn vy zmrde." Odvětil jsem. „Cos to řek ty pišingre ?"zeptal jsem zvýšeným hlasem. „Zmrde." odpověděl jsem s hovnem v hlase. „Tak oukej šéfíku, jsem rád, že na to máš koule." Kývli jsme na sebe a já odešel na další hodinu.
