V 93% veškerých smutných příběhů, románů, ff na wattpadu musí hlavní postava smutně hrát na piano nádherné, srdcervoucí písně. Nejlépe do toho ještě zpívat, jak jinak, než hrozně hezky a emocionálně.
Příklad:
Ve chvílích jako byla tato mi zůstal už jen jediný přítel. Staré piano po mém dědečkovi, na které už jsem celá léta ani nesáhl. Teď jsem seděl na stoličce u něj a nechal své prsty rudé mou vlastní krví hrát staré známé tóny. Smutná a krásná hudba naplňovala místnost. Kdybych nebyl němý, začal bych zpívat píseň, která jako by byla o mé současné situaci.
Jakmile píseň skončila, už jsem to nevydržel a sesypal se v slzách.
Realita:
Nemůžu uvěřit, že se se mnou vážně rozešel a místo mě teď má tamtu nánu! Vždyť v čem je lepší než já?
V ničem! Absolutně ničem!
Samozřejmě jsem to hned napsala své bff a ta hned vyrazila za mnou s kyblíkem zmrzliny.
Přes rozmazanou řasenku mi padl pohled na zaprášený starý klavír v našem obýváku.
"Jasně, ještě začni hrát na klavír jako Edík ze Stmívání, že jo?" řekla jsem sama sobě a místo hry na nějaký nástroj jsem sáhla po Magic Tiles na mém mobilu.
Je to vážně uklidňující.
ČTEŠ
Cliché, která všichni známe
RandomKlišé, vcelku rozsáhlý pojem. Tak co je shrnout do jednoho příběhu na klišémi prorostlém Wattpadu? UPOZORNĚNÍ: Může být mírně urážlivé, nikoho tu nešetříme, tohle je totiž Wattpad, dečka!
