Profesor Lásky |Hyunin|

×1×

Taky jsi jeden z těch co pořád přemýšlí nad tím proč tu jsou? Jeden z těch co si přijdou zbytečně..? Z těch co doufají že umřou ve spánku aby nemuseli trpět další den?..
Pokud ano.. Dám ti pár rad. Abys neudělal tu samou chybu jako já.

1. Nikdy nedávej najevo jak ti je na nic. Dělej že jsi v pořádku. Usmívej se a pokus se rozdávat dobrou náladu..

2. Když si přijdeš zbytečný/á vzpomeň si na vše hezké co ti kdy kdo řekl.

Takové kraviny, pomyslel jsem si a vypnul jsem stránku na které jsem byl. Následně jsem se podíval na hodiny. Zase nestíhám, to nemůžu stíhat ani první den školy?.. Tedy ne úplně té staré školy.. Teď jdu do nové ale strašně se bojím. Nikoho tam nebudu znát a tak... Nazul jsem si boty vzal si tašku upravil jsem si růžový svetr, který mi ladil k světle modrým džínům. Vzal jsem si svou tašku a rozešel jsem se do pokoje rodičů aby mě mamka odvezla. Normálně mě nevozí ale teď, ani nevím kde ta škola je. Když mě mamka odvezla všiml jsem si, že tam různě postávají partičky jinde byli samotáři. Jeden z samotářů se rozešel ke mě. Upřímně nemám moc rád kontakt s lidmi tak jsem šel do školy jakobych ho neviděl, jenže on mě chytil za ruku. Samozřejmě jsem se na něj otočil s takovým tím tázavým pohledem.
Byl co vcelku vysoký týpek s modrými vlasy.

"Ahojky.. Ty jsi tu nový?"

"Ahoj.. No ano.."

"Jakpak se jmenuješ?"

"Yang Jeongin.."

"Těší mě Jeongine já jsem Choi Seunghyun"

"hezké jméno"

Řekl jsem zdvořile jako vždy a usmál jsem se na znak přátelství. Seunghyun se také usmál ale pak zase zvážněl a zeptal se mě...

"Chtěl by jsi se někam podívat?"

"Ano"

Někdy lituji toho jak jsem zvědavý. Šel jsem s ním kamsi na fotbalové hřiště, kde se o zeď jakéhosi nejspíše opuštěného domku opírali další 4 kluci. Museli jsme přejít hřiště aby jsme se k nim dostali...ale.. Narazil jsem do nějakého kluka, co tam zrovna běhal a nejspíše se na někoho snažil zapůsobit.

"p-promiň"

Omluvil jsem se a ten kluk se zvedl a podal mi ruku abych se zvedl s otázkou.

"Ty jsi ten nový že?"

"Ano..."

Nervózně jsem se usmál na vysokého a silného kluka s nádhernou postavou. Připadal jsem si vedle něj tak malinký.. Ale tak příjemně, jenže jsem byl nervózní jako vždy.

"Jak se jmenuješ?"

"To není podstatné-"

Zasáhl do naší konverzace Seunghyun který vypadal vcelku naštvaně a probodával toho týpka pohledem. Přemýšlel jsem co říct aby se nepohádali či nepoprali jak to vypadalo..

"Jmenuji se Yang Jeongin"

Představil jsem se a aby Seunghyun nebyl naštvaný stoupl jsem si na špičky, abych ho mohl pohladit po jeho nádherně modrých vláskách které mi připomínaly tu nejsladší cukrovou vatu. Ulevilo se mi když se usmál.