Zvony v mé hlavě

Modlitba Na Spaní

Zima, chlad a hladovění,
tohle je přeci správné snění,
ať můj svět už nikdy jiný není,
zasloužím si utrpení.

Moje síla trvá přeci,
Do skonaní téhle věci.
Už více v kleci,
Býti utrápen k smrti nechci.

Zase v tomhle utrpení,
Ani mi to líto není.
Na posteli stonání,
Až přijde velkolepé mé skonaní.

Ke smutku to jistě není,
Oheň ve mně plápolavý.
Slyším zvuky, kolem dění.
Ale realita tohle sice není.

Ptám se pocestného zda ví,
Svádí mě totiž podezření,
Kam tihle ptáci asi letí,
"Tak povím ti o našem utrpení :

Býti tebou nechodím tam,
Ty poskoky v noci přivádějí k nám,
Zlé věci o půlnoci, dějí se tam.
Zvěstování nepomůže nám.

Chytni svou šanci za pačesy,
Tak jak, my jsme nedokázali před dávnými časy.
Neudělej stejnou chybu přeci,
Nezasloužíš si vidět tamty věci.

Jak pohledneš na ně ztuhneš strachem,
Umřeš touhou za pokladem.
Nedávej se do paktu s tímto vrahem,
Neporadíme ti s tímhle klamem.

Démoni mají větší sílu tady,
Nebudeš si už vědět rady.
Zasloužíš si zemřít tady,
Nevěříme že jim zničíš jejich zmary.

Pak nechoď za námi pro uznání,
Uvidíš jaké to bylo zdání,
Život tvůj už nebude k mání,
Duše tvá se bude dusit ve sténání.

Chybu velkou si uvědomíš,
Už bude pozdě to si piš.
S ďáblem smlouvu podepiš,
A už konečně zmis."

Pocestný vyřkl a uskočil,
Utekl a já slzy potlačil,
Lehl jsem si znovu do trávy,
Síla opustila mě a já jen hleděl do dáli.

Chapter II.

Začal jsem brečet a začal jsem řvát,
Nechci tu umřít, chci se jen smát.
Prosím tě bože, pokud jsi tam.
Ať zachráníš mě nemůžu být sám!

Láska moje v domově sedí,
A já na trávě na oblohu hledím.
Ona tam sedí a na mě čeká,
Já tu ležím a cestu hledám.

Brečím ze svých plných sil,
Plevel slzy mé odrazil.
Nebe se trochu pohnulo,
A slunce se po chvíli zhasnulo.

Déšť pohladil mou tvář,
V mé duši zabil zář.
Naděje opustila duši mou,
Křik rozlehl se touto lučinou.

A tak bože, neznáš mě snad dobře?
Věřím v to co vidím, to je přeci možné.
Snažím se jak snažím, nechci přeci lásku k tobě zmařit.
Všechny úkoly tvé musím zdařit.