Plechové krabičky

Už Se Není Čeho Bát

Doktorka Fohller přispěchala na vizitu, už převlečená do bílého pláště šla rovnou na pokoj, kde měla být otřesená Eileen.

"Tak co se stalo?!" začala doktorka křičet na dvě sestry a doktora Tomia Snaderse, sama byla rozrušená, že se toto stalo za její nepřítomnosti, že vůbec někdo dopustil, aby se kyborgu, kterého má na pozorování něco stalo, až tak si myslela, že je v téhle nemocnici vážená.
"Klid, kolegyně, jen se..."
"Jen se co? Co jste vy všichni dělali během vaší noční služby? Doktore, kde jste byl?" začínala mít hlas zoufalý a při pohledu na Eileen, která se už teď nemohla skoro pohnout jí bylo do pláče.
"A co vy dvě, slečny? Na kávě?"
Obě sestřičky se na sebe jen vyčítavě podívaly a na pokyn doktora Sanderse opustili pokoj Eileen.

"Hannah, prosím, už je zaopatřená, bude v pořádku. Hannah... Pojď odsud na chvíli pryč." řekl doktor Sanders a doktorka Fohller šla s ním do jeho kanceláře.

Eileen měla zubožené a rozsekané svaly na nohou, spousty modřin, pohmožděná stehna a rozdrážděné boláky na pažích, jakoby jí do nich někdo dloubal prsty. Měla utržených pár kousků plechové kůže a některé drátky v její umělé paži ztratily kontakt.
Doktorka Hannah Fohller měla tento obraz před očima, i když už seděla na židli v kanceláři doktora Sanderse.

"To pomáhá" řek doktor Sanders, když naléval skleničku burbonu doktorce Fohller.
"Co se tam sakra stalo?"
"Jen klid, je zaopatřená a v bezpečí. A taky musím říct, že po tomhle už se nemusíte ničeho bát. Den, dva na nejvýš tři a Vaše dráha Eileen bude odpočívat v pokoji."
Doktorka Fohller přijala sklenici, ale nenapila se, jen se chvíli dívala na bílou podlahu nemocnice a pak promluvila, "myslíte, že si to udělala sama?"
"Řekl bych, že ano, ale promluvte s ní a nechce s ní mluvit i doktora Tatse"
A doktorka do sebe nakonec kopla obsah sklenice.

Doktorka Hannah Fohller seděla vedle nehybné, na posteli ležící Eileen a nevědomky si kousala spodní ret. Byla samotná zahanbena svými myšlenkami, ale kariéra už jí tolik drala mozkové buňky, že nedokázal ustoupit a ještě si nepřála, aby Eileen zemřela. Přála si, aby ještě žila, i když bude trpět, chtěla ji pozorovat, dál zkoumat, objevovat její nemoc a dostat se až na vrchol toho všeho, skončit až nalezne lék a získat Nobelovu cenu za medicínu. Hannah se viděla v překrásných bordó šatech a dlouhých bílých rukavicích. Byla tolik zabraná do své představy, že málem vyskočila z kůže, když na sobě ucítila chladný dotyk.

Eileen sevřela doktorce paži svojí robotickou rukou.
"Ma... Mi" vydechla šepotem vílích křídel Eileen, doširoka rozevřela své rudé oči a jakoby ještě naposledy zalapala po dechu a pak už její schránka pro duši zůstala mrtvou.
V jejích červených duhovkách se v posmrtném lesku odrážely dvě plechové krabičky s modrými proužky.

Zpráva z patologie
Čas úmrtí / 21.12.35
Kód / 089972 - 01
Oslovení / Eileen
Narození / 09.19.2k37
Úmrtí / 14.13.2k51
Příčina / vražda

< Smazat záznam >

Záznamy, zapsány patologem nemocnice byly o rodinu a třináct minut později zcela smazány.