Potetovaná Poezie

Stvořil nás smutek

Stojím před zrcadlem a přemýšlím proč tohle všechno dělám, na což si zapálím cígo měla bych se chystat do školy kde jsem před měsícem nastoupila ale místo toho jen sedím a koukám se do mých skleněných červení prolitých modrých očí. Je zima takže sedím ve velkém svetru a jen pozoruji jak jsem obklopená kouřem a cítím jak jsou mé blond dlouhé vlasy timto smradem už dost načuchlé. Projíždím sociální sítě a zrovna mám to období, že se na vše dívám pesimisticky a dost se vyhýbám novým známostem, to jsem ale nečekala, že se stane něco o čem budu moct vypisovat příběh a mít potřebu ho vyřezat po celém svém pokoji.

18.1.2017 Učitelka toto datum vyryje na tabuli jako každý jiný den, ale tenhle den budu mít v paměti na vždy. Čas utíkal pomalu a já čekala denní stereotyp tak jsem si jen čmárala do mého sešitu různy návrhy hader a tetování jelikož je to mojim koníčkem, v čemž zazvonil zvonek hlásící přestávku, Clare kamarádka ze staršího ročníku už mě čekala ve dveřích, hned co jsem jí zpozorovala lehce se na ní usmála a tím jí naznačila ať za mnou okamžitě nakluše. Je to hrozně fajn, milá a chytrá holčina která ve mně probudila jakousi můzu takže s ní velice ráda travím čas. "Hele Anny seznámila jsem se včera na jedný výstavě s jedním klukem a je teda sakra kunda, určitě by se ti zamlouval koukej." Nechápala jsem, že takovej kluk bydlí hned město vedle našeho jelikož bydlíme  v pěkným zapadákově. Jen jsem se usmála a kývla na Clare "Na toho se ani nedívej, to nemá cenu" řekla jsem si ale i přesto ještě vyzvídala od kud přesněji je, kolik mu je a jaký na něj má názor. I přesto, že jsem nerada zaujatá hned vzhledem protože díky tomu pak mám různý očekavání , tak mě opravdu ten potetovaný Denis něčím hrozně zaujal.

Už se pomalu stmívá, ležím doma s puštěným mixem různýho rapu, Peepa, smrtdeatha a podobnýma mýma favoritama. Stále mám v hlavě ten úsměv toho kluka s odbarvenýma vlasma na tý fotce kde mi něčím prostě připomína Peepa, přičemž se lehce zasměji a vezmu mobil kde rozjedu facebook a najdu si ho. "Není dobrý si sakra přidat kluka který se mi čistě jen líbí a píše si s mojí kámoškou" Samozřejmě, že se neposlechnu a odešlu mu žádost, kterou v minutě příjme. Cítím hroznou potřebu mu napsat, nechci marnit další čas a je to jen zpráva stejně se nikdy ani neuvidíme. Nad ničím jsem nepřemýšlela a jednoduše napsala a odeslala "Ahoj" po tom jsem odhodila mobil s vypnutým zvukem protože v takovích siuacích jsem vždy nervozní. Po asi 5ti minutách se na něj podívám jakoby to byla nějaká časovaná bomba a odpověď nikde takže jsem si řekla, že to je marný, kluk jako on nebude mít potřebu odepisovat random borce co si ho jako stíhačka přidala na facebooku a hned na to mu poslala zprávu... ale mýlila jsem se odpověď přišla a nezněla jako zpráva nějakého nafouknace, ba naopak.

Ten večer jsem zjístila, že jsem se nemýlila opravdu ten kluk má něco do sebe.. jiskru která mi padla do oka jako žádna jina. Ubýhala hodina za hodinou a naše zprávy obsahovaly čím dál tím více slov. Bylo to poprvé co se kluk díval do mého vnitřního já, vůbec ho objevil a já si ho začala čím dál tím více všímat, prakticky jsi jeho spolustvořitel, tak kde jsi teď?..