"~𝒱ℯ𝓁𝓀𝒶́ 𝒹𝒶́𝓁𝓀𝒶~„ Tododeku [CZ] ✅

8.

«Shoto»

Úplně to šlo pomálu.... Strašně víc a víc mi chyběl... Jeho úsměv, co dokázal rozzářít celý vesmír. Koukl jsem na obálku co jsem našel před pár dny.... Byli to fotky z UA...

Byli tam různé fotky se mnou a Izuku jak jsme se tulili, líbali, obimali, jedli zmrzlinu a tak dál.. Strašně se mi chtělo brečet z toho že k němu chci...
Tolik vzpomínek mnou projeli...

A hlavně jedná určitá...

                                *
                                *
                                *
                                *

               💚💫 Flashback💫💙

“Todoroki!„ zavolal Izuku jak se řítíl za mnou.
“Izuku, už jsem ti říkal ať mi říkáš "Shoto"„ usmál jsem se na něj.
“ A-ah! Promiň! Já zapomněl!„ začal se omlouvát a nabírat barvu, byl strašně roztomilí. Vzal jsem si ho k sobě a pomůckal mu čelo, strašně miloval jak je perfektní. Izuku zapištěl roztomilé že je to dost ale to mě vyprovokoval ho muckat víc. Však po 5 minutách jsem ho nechál a pohladil ho po hlavičce. On se jen usmál a vzal mojí ručku a tak jsme šli spolu domů.

Šli jsme k němu. Hned co jsme přišli, Inko nás ihned uvítala a pustila dovnitř. Lehli jsme si na jeho postel a koukl jsem na Izuku. On koukál na mě zpátky s úsměvem a objal mě, usmál jsem se a já ho pomůckal a poprvé se tomu nebránil. Místo toho se přitulil víc, což mě potěšilo.
“Jsem s tebou tak šťastný Shoto~„ usmál se zase tím svým nádherným upřímným úsměvem.
“Já taky Izuku... Tak moc„ pohladil jsem mu líčko. On zčervenal a nechál se.
“Co kdyby jsme si tohle vyfotili? Abychom věděli že to takhle bylo kdysi!„ navrhl a já souhlasil.

CVAK.

                                *
                                *
                                *
                                *

          💚💫 Flashback end💫💙

Potom se mi protřeslo hlavou tolik momentu kde Izuku říká moje jméno..

"Shoto!"
"Shoto?"
"Shoto..."
"S-Shoto!"

Už jsem to nedal a utekl jsem z domu a začal volát Yaoyorozu.

“Hej Yao-! Momo! Potřebujeme letět už teď!„