Neříkám, že doma je nějak špatně, ale většina hororů je doma. Když jsem doma šla na záchod, tak jsem zaslechla dole kroky. Okamžitě jsem se zamkla a klíč dala na políčku. Okamžitě jsem byla nalepená na stěnu, když můj pohled přelétl po místnosti a já si uvědomila, jak jsem hloupá, protože moje rodina je na nákupu oblečení a ještě by se domů nestihli vrátit, navíc bych slyšela jak odemykají dveře od domu.
Tak jsem si tedy došla na záchod, ale v tu ránu funění; tak jsem dala ucho ke dveřím koupelny. Za malý moment jsem vzala klíč a opatrně odemkla. Krátkou chvíli jsem se odhodldlávala ale nakonec jsem otevřela na chodbě bylo rozsvíceno, jenže já si moc dobře pamatovala, že jsem zhasla. Vykoukla jsem celá a začala jsem se rozhlížet; nikde nikdo. Začala jsem se opravdu bát. Uslyšela jsem kroky, které následoval starý hnusný hlas, jenž povídal:„ Neboj se. Mně neutečeš."
Ale ozvaly se další kroky, a ty následoval znamý milý hlas. Vykřikla jsem „mami" a starý hlas zmizel. Ale stejně jsem měla pocit, že to není dobrý.
