Escape The Death (Pozastaveno)

⚡7. světlo v temném srdci⚡

Mířím směrem k sídlu. Už se nemůžu dočkat, až s Pánem vytvoříme náš plán. Konečně se budu moct pomstít té mudlovské šmejdce a jejímu "dokonalému" klukovi.

Procházím se pomalu tou dlouhou uličkou lemovanou černými smrky. Po chvíli přicházím k vysoké, černé a zdobené bráně.

"fores templi" řekla jsem heslo, a brána se začal otevírat.

Pomalým krokem, zcela vyrovnaná a s úšklebkem na rtech jsem zaklepala na dveře Malfoy Manor.

Ze dveří se vysunulo něco jako kamera. Důkladně si mě to prohlédlo a pustilo dovnitř.

"Vítejte v Malfoy Manor slečno Parkinsonová" ozval se hlas.

Okamžitě ke mě přicupital skřítek. Podala jsem mu kabát a on jej pověsil.

"Kam má má paní namířeno?" Zeptala se mě příchozí skřítka.

"K pánovi zla. Máme domluvenou schůzku" odpověděla jsem jí.

"A smí vás Bonny doprovodit slečno?" Otázala se mě.

Tahle skřítka má jméno Bonny. V latině to znamená milý/dobrosrdečný. A ona taková doopravdy je. Někdy až moc. Občas mi ji bývá líto když na ni pán zla křičí. Ale co to tu kecám. Je to jen skřítka!.

"Jistě" odpověděla jsem. Šly jsme pomalu až do severní věže.

Skřítka zaklepala a vešla.

"Můj pane, slečna Parkinsonová" řekla v hluboké úkloně.

"Děkuju Bonny. Můžeš jít" řekl hrubým hlasem a já vešla.

Ocitla jsem se v kulaté místnosti. Vše bylo černé. Jen vysoké okna byly zastíněny mohutnými, tmavě zelenými, závěsy. Přímo naproti těžkým dveřím byl stůl. Za ním křeslo a úplně u stěny krb. Plál v něm oheň. Křeslo bylo otočené zády ke mě. Na pravo bylo spousta polic s knížkami a na levo byla myslánka. V popředí stolu bylo menší křesílko ke kterému vedl dlouhý černý koberec.
Z obdivování a myšlenek mě vytrhl hlas.

"Nuže, co si žádáš Elladoro? Zeptal se mě.

"Máme stejný cíl můj pane. Žádám vás, abyste mi dovolil vést vaše podřízené když se budeme snažit zničit Pottera, Blacka a ty jejich dvě nány."

Chvíli přemýšlel. A ano, mám z něj respekt a bojím se ho. Je to mocný kouzelník. Když se pro něco rozhodne tak to udělá.

"Máš představu o tom, jak toho docílit?" Zeptal se mě.

"Jistě" přikývla jsem.

"Tak tedy mluv"

Líčila jsem mu celý můj plán. Byl tak dokonale vymyšlený. Měl spoustu odboček kdyby cokoliv nevyšlo. Byla jsem na sebe pyšná a vypadá to, že i pánovi se líbí.

"Ve zkratce, ti jde hlavně o tu zrzavou holku." řekl pán po mojem proslovu o plánu .

S úšklebkem jsem přikývla.

"Tvůj plán se mi zamlouvá. A ne jen to. Je naprosto dokonalý. Vidím v tobě hrozbu. Ne pro mě ale pro ni. Ta se z toho jen tak nevyvleče." Řekl mi.

Byla jsem šťastná. Souhlasil se mnou. Budu moct pomstít bratra.

"Tak tedy donluveno. Pro dnešek můžeš opustit mou pracovnu." řekl a až teď se i s křeslem otočil čelem ke mně.

Šel z něj strach. Byl bledý a měl velké, červené oči.

"Ty jsi mi ale krásné děvče. Měla by sis najít manžela." řekl mi a mám pocit, že se dokonce ušklíbl.