Prostě pravda

Úvod

Často přemýšlím o životě...a o všech těch "strašně dospělých věcech"

Toužim po tom být konečně pánem svého života a času...mít plnou moct nad tím jakým směrem půjde můj život...zatím je mi jen 14 a nezmůžu ve svém životě nic...někdo by možná řekl že jsem ještě malá holka...že mám toho tolik před sebou a že vůbec nevím co mě všechno čeká...ano nevím to a to mě strašně žere...chci vědět nejlépe úplně všechno...jo vím že to nejde ale přece jen otázky jako "kam se rozpíná vesmír" "je někde jiný život" "co mě v životě všechno čeká" "kam to jednou v životě dotáhnu?" na tyhle otázky prostě chce znát odpověď snad skoro každý...tou hlavní otázkou je zda tu odpověď někdo vůbec zná...jednou jsem četla úžasnou knížku jmenovala se "kříďák" a nebo "tím všechno začíná" už nevím která z nich to byla (obě dvě byli skvěle) ale hlavně tam byl jeden citát nad který strašně často přemýšlím "Myslíme si, že chceme odpovědi. Ve skutečnosti ale chceme správné odpovědi. Lidská nátura. Klademe otázky v naději, že nám poskytnou pravdu, jakou chceme slyšet. Potíž je v tom, že pravdu si nevyberete. Pravda má tendenci být jednoduše pravdivá. Ve skutečnosti rozhodujete jen o tom, jestli ji budete věřit, nebo ne." Takže co když vlastně pravdu známe jen to podle nás není ta "správná" pravda...ta kterou jsme čekali a proto ji nevěříme...takže vlastně každý má nějakou svoji pravdu které věří protože se opravdové pravdy boji...kde ale tedy je ta skutečně skutečná pravda...jo to by mě taky zajímalo...no ale to jsem trochu odskočila od toho co jsem chtěla říct...nemám kontrolu nad svým životem...mám život nalajnovaný krok po kroku...a bojuji proti tomu jak se jen dá...myslím že se mi to i trošku daří...ale není to ten život po kterém by jste toužili...můj život je den co den stejný pořád a pořád dokola...škola oběd trénink večeře a yt...takhle je to pondělí úterý středa...ve čtvrtek je to škola oběd dramaťák angličtina večeře yt...a v pátek je to úplný luxus...škola oběd a buď odjezd na turnaj a nebo juchuuu můžu být do 6 venku...o víkendech to samé co v pátek buď turnaj nebo můžu být do 6 venku (teda když mi rodiče dovolí jít ven...) a čas na učení nebo třeba nějaké zážitky s kamarády? Minimální...vysněný život že?..když máte život jako já jste rádi za každou změnu...jakoukoli změnu...třeba nový učitel ve škole...nebo období kdy se vám rozvádí rodiče...nebo když najdete toho "pravého"...cokoli jen aby jste alespoň na chvilku zmizeli z té monotónní zóny...věřte mi že není nic jednoduché dělat sport 6 let...já hraju squash hodně lidí by řeklo že je to buď divný tenis a nebo že to je jen pinkání míčkem o zeď...squash je ale jeden z nejtěžších sportu...jak fyzicky tak psychicky...já na kurtu vážně hodně bojuji sama ze sebou ale to se vysvětluje špatně někomu kdo to nezažil...squash hraju 6 let...teď jsem ve fázi kdy musím na trénink ikdyz jsem třeba nemocná nebo ikdyz nejdu do školy na trénink musím...dojíždím na tréninky 3x týdne hodinu do Ostravy...víte ono když do toho dáváte tolik času a peněz (protože tréninky a turnaje nejsou zadarmo hlavně když jedete na turnaj třeba do Itálie nebo Maďarska) tak nechcete přestat...dokonce se třeba i bojíte přestat a vyjít s té komfortní zóny...ale když vás tam moc lidí nemá rádo...a když vám to bere dětství...přejete si skončit celým srdcem...ne vlastně ne...nechcete skončit chcete pauzu...alespoň měsíc dva klidu bez tréninku bez turnajů...jen když si třeba opravdu budete chtít zahrát tak půjdete jinak ne...je vtipné že právě když tyhle řádky píšu vracím se z turnaje domů...turnaj nebyl povedený...ale to nebyl žádný turnaj tuhle sezónu...víte tohle píšu hlavně sama sobě...kvůli sobě a pro sebe...ale i pro lidi co se cítí stejně protože vím že takový lidi tady jsou...jen doufám že si to přečtou...tohle je jen začátek...budu psát nejlépe každý den alespoň pár řádku aby jste třeba věděli že ne každý den je špatný a né každý den je dobrý...nečekejte žádné dlouhé romány ani nějakou pohádku...cekejte spíše mou pravdu o mém životě...

PAC A PUSU KLÁRA