Život v zatracení a nenávisti

Konec nestrannosti

Jdu směrem do školy a hluboce přemýšlím když v tu ránu se ozve zatroubení. „Hej ty štětko dávej bacha kam šlapeš". „Drž hubu debile". Křikla jsem nazpátek. Uvědomovala jsem si že byla moje chyba že jsem vlezla do silnice a on musel brzdit ale nezajímalo mě to . Vidím budovu školy ale nechce se mi tam jít. V naší škole se rozmohlo násilí a já nechci se přidávat na žádnou stranu. Vlastně jsou to dva gangy které proti sobě bojují od prvního čtvrtletí. A bohužel jsem to zavinila já že je škola plná nasylý. Vcházím do budovy a okamžitě upadám na zem. Nějakej kretén mi podrazil nohy. Když jsem se zvedla uviděla jsem kdo mě podrazil nohy. Byl to idiot jménem Thomas Mengl. „Ha velmi vtipné co " „Náhodou jsem se pobavil ty štětko " Odpověděl Thomas. Zareagovala jsem pohotově ,napřáhl a jsem se a chtěla mu vrazit když mě někdo zezadu chytil za pravačku a zkroutil mě ji za zády. Bolelo to jak čert ale nedala jsem to najevo. „Bacha ať nedostaneš poznámku za agresivní chovaní". „Jedinej kdo by si zasloužil poznámku jseš ty" „Ale já mám na rozdíl od tebe k řiditeli dost blízko víš " „ A já nemám rodiče tak proč by mi to mělo vadit"? Odpověděla jsem opovrhujicím tónem. „ Ha ta mrdka se se nezmůže ani na živí rodiče". Rozesmál se Thomas. Pustili mě a odešli. Nasupenej pohled bylo vše na co jsem se zmohla. Sešla jsem dolu do šatny a vyndala si učebnice . Když jsem vcházela do třídy bylo mi na nic hodila jsem si věci Aš na konec do poslední lavice. Sedla jsem si a čekala jsem na další nával šikany . Vyučování uteklo dost rychle a já jsem šla zas domu. Rozhodla jsem se pro zkratku v zapadlejch uličkách. Když vtom mě někdo přimáčkl na stěnu jednoho domu. Podívala jsem se kdo to je a byl to nějaký kluk. Znala jsem ho od vydění ale nemluvila jsem sním nikdy. Jak bych mohla patřil k té straně která byla agresivní a čirou náhodou stejná na kterou se přidal Thomas. Uviděla jsem další kluky a holky mezi nimi i Thomas. Když mě pustil tak kolem mě udělaly všichni půl kruh. „ Vážně na mě potřebuješ sedm lidí abys mě mohl šikanovat "? Zeptala jsem se se zvednutým obočím. „Ne to ne to je aby trest byl násilnější ". Řekl. Mlčela jsem a čekal co přijde dál . Postoupil blíž a praštil mě do břicha pak následoval smršť ran od všech sedmy lidí. Nachali mě tam ležet . Od úst my kapala krev a cítila jsem bolest všude kde se dalo. Uslyšela jsem hlasy. „Co se jí stalo"? „Zmlatily ji tady netroufl jsem si na ně bylo jich sedm"„ Musíme ji odnést". Nevěděla jsem kdo jsou ty hlasy ale nikdy jsem neslyšela lidský hlas tak ráda jako teď.

Slova pysatele
Ok tak to je první kapa hele jsem sto let za opicema tak nevím jak udělat písmo tlustý to je jedno doufám že se kapa libý a přijde další teda pokud to nedopadne jako první dvě knihy #pozastaveno ha a doufám že se těšíte na další kapy