Poslední AHOJ

3.

Můžete jen hádat, kdo to byl..

Hned, co jsem se otočila, zamračila jsem se a zalehla zpátky na lehátko. 

,,Ale Rose, tohle je trapné a jestli nechceš skončit na zemi, tak okamžitě slezeš." řekl ten kluk z pláže, kterého jsem si přirovnala k Havranovi.

,,Víš co si můžeš?" odpověděla jsem zdvyhnutým prostředníčkem. ,,Jak chceš, ale já to chtěl po dobrém." pousmál se.

Ani jsem se nestihla vzpamatovat a už jsem ležela na zemi. ,,Hej," zakřičela jsem na něj, ,,co si jako myslíš, že děláš?" 

,,Lehám si na mé lehátko".

Bohužel v této chvíli jsem mu nemohla nic vytknout, protože pokud bylo opravdu jeho, tak jsem neměla nejmenší právo mu na něj sahat, a tak jsem se zvedla a rozhodla se jít zpátky na pokoj za mamkou. 

Když už jsem byla skoro u vchodu do hotelu, uslyšela jsem za sebou mé jméno.

,,Nell, počkej!" 

Otočila jsem se za hlasem, když v tom jsem spatřila milou tvář..Sam  

,,Jé, ahoj, co ty tady?" zeptala jsem se překvapeně mezitím, co Samuel rozdýchával svůj výkon, aby mě doběhl.

,,Bydlím tady v hotelu, jako Robin a Jacob." řekl ještě pořád zadýchaný. Potom se na něj kouknu a zeptám se: ,,Kdo je Robin a Jacob." Samuel se plesknul přes čelo a asi mu došlo, že nemám nejmenší tušení, kdo ti dva mohou být. ,,Pamatuješ si na ty dva kluky, co byli semnou na pláži, tak Robin je ten blonďák a Jacob ten.."..,,Havran" přerušila jsem ho. On se chvílli zamyslel, ale pak se zasmál a řekl, že ho to nikdy nenapadlo.

Nakonec  jsem zůstala na střeše spolu se Samem. Povídal mi spoustu zajímavých věcí, například, že jeho rodina je z Česka, ale budou se stěhovat do Ameriky. Robin je jeho nevlastní bratr, když se jeho matka po druhé vdávala. A Jacob je záhada sama o sobě, je to kamarád Robina, a to je všechno co o něm ví. Nevím proč, ale zajímalo mě víc, ale nechci Samovi připadat vlezlá.

Potom se mě zeptal, co já, co mě tu vedlo odkud jsem atak. ,,Bydlím v Americe v New Yourku a jsem poprvé na dovolené. Sourozence nemám, táta nás opustil, když jsem ...". Tu větu jsem neměla sílu doříct, jelikož nás opustil, když se dozvěděl, že mám leukémii, nevím jestli se zlobil, nebo nechtěl mít za dceru chcípáčka a nebo si jednoduše našel někoho lepšího..to už jen bůh ví, ale něco co vím já je, že si máma rozhodně zasloužila někoho lepšího než je on.

,,Když jsi co?" přerušil mě v myšlenkách Sam. ,,Dostala...leukémii." nakonec jsem mu to řekla, ikdyž jsem nevěděla jestli k tomu najdu odvahu. ,,Počkej ty máš leukémii? Co jak, proč, kolik... .

,,Zbývají mi dva měsíce života." přerušila jsem ho. Jeho pohled se změnil z vystrašeného v lítostivý. ,,Ale, slíbíš mi něco?" zeptala jsem se ho. ,,Jistě, cokoliv". ,,Budeš se ke mně chovat, jako bych žádnou nemoc neměla ano?". ,,Slibuji" odpověděl a smutně se usmál. Nakonec jsem zjistila, že už jte kolem tří odpoledne, tak jsem se rozloučila se Samuelem a běžela do bytu hledat mamku. 

Když jsem vešla do bytu, čekalo na mě nemilé překvapení. Všude bylo rozházené oblečení, ale nejen mámino, ale i nějakého muže. Když jsem vešla blíže k pokoji, kde ležela máma, zasechla jsem vzdechy, ale rozhodla jsem se to ignorovat. 

Šla jsem do svého pokoje pro peníze, abych si mohla jít koupit nějaké jídlo.

Když jsem sjela výtahem dolů a šla do jídelny zahlédla jsem Robina a Jacoba jak se tam o něčem nepřtržitě baví. Chvíli jsem jen tak stála a sledovala Jacoba a jeho dokonalé rysy, obočí měl husté a perfektně upravené..vlasy delší, tak aby působily atraktivně a mírně mu zasahovaly do očí. Pomalu jsem sjížděla pohledem na jeho tělo, to bylo ale ještě stokrát dokonalejší, že jsem přejela pohledem zpátky k jeho očím...v tom se ale naše pohledy setkaly. Rychle jsem se otočila směrem k jídelně a co nejrychlejším krokem jsem zdrhala.

Vybrala jsem si poslední volný stůl na konci jídelny v rohu, dokonce jsem měla výhled na všechny v jídelně, tak jsem si to jen užívala. Když jsem si objednala a dostala to, co jsme chtěla už jsem nekoukala na lidi, ale do svého talíře a vychutnávala si. 

,,Mohu si přisednout?" zaslechla jsem povědomý hlas a zvedla hlavu k neznámé osobě, ale v tom mi zaskočilo sousto v puse  a já se začala dusit..

Pokračování příště...