Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Peter tiše sledoval z okna míjející krajinu. Město opustili už před dlouhou dobou, a teď silnici lemovaly jen zasněžené stromy. A čím více se oddalovali městu, tím více začal o tom všem pochybovat. Možná by se měli vrátit.
„Pane Starku, jste si jistý, že je to všechno v pořádku?" zeptal se ale oči od okna neodlepil.
„Kluku, kolikrát ti mám říkat, abys mě takhle neoslovoval? Vážně, jenom Tony je v pohodě. A neboj se, to já jsem tenhle plán vymyslel, takže všechno je více než v pořádku. May a Happy si užijí hezké svátky a my si také užijeme hezké svátky. A navíc, stále je tu někdo, koho musíš potkat," odpověděl a Peter si povzdechnul.
Byl rád, že May si někoho našla. A Happy byl více než fajn, takže to nebyl žádný problém. A jasně, těšil se, že stráví s Panem Starkem více času. Hlavně potom všem, čím si prošli. Ale pořád měl pocit, že se vnucuje do jejich domova. Vánoce jsou o rodině. A co byl on?
Peter si znova povzdechnul a svůj pohled stočil na muže vedle sebe. Použití kamenů nekonečna jej dost poznamenalo, ale mohou být vůbec vděční, že to přežil. Co je proti smrti pár jizev a mechanická ruka?
„Vážně s tou rukou můžete už řídit?" zeptal se a Tony se zasmál.
„Kdybych nemohl, neřídil bych. Rehabilitace a trénink dělají divy."
„Dobře."
„Ještě pár minut a budeme doma," řekl a Peter se znovu zahleděl z okna.
Doma.
Pro něj to domov byl, ale Peter nemá nejmenší tušení, kam jedou, nebo jak to tam vypadá. A stejně to od muže vedle něj znělo, jako by tam Peter už byl. Jako by to byl i jeho domov.
„Kolik asi?"
„Deset, maximálně patnáct. Pepper ti přichystala pokoj. Využívali jsme ho jako pokoj pro hosty, takže není nic extra, ale můžeš si ho zařídit, jak chceš. Mluvil jsem s May a souhlasí s tím, že kdykoliv budeš chtít, můžeš u nás strávit nějaký ten čas. Občas přijet na víkend, a tak," řekl Tony lehce nervozně a Peter se na něj překvapeně podíval.
„Nemusíte mi dávat pokoj ve vašem domě. Pokoj pro hosty je fajn," zamumlal, nevědíc, co s touto novou informací dělat.
„To opravdu nestojí za řeč. Chceme, abys se tam cítil jako doma, a ne jako nějaký host."
„To znamená hodně. Děkuju, Tony."
„Není za co, Petere, není za co," řekl se spokojeným výrazem na tváři Tony.
