Neutečeš

Zase ty?

~Issa~

Zmizela jsem ve svém hrobě. Byla mi strašná zima a ještě ke všemu jsem pociťovala takovou tu neurčitou nicotu... Nicotu co necítí žádný člověk a i kdyby není to nic příjemného... Samotného člověka by zachvátil smutek a prázdno. Žádná radost, žádné barvy života... Nic...

Při ponoření do hloubky nicoty, mě vyrušila má vlastní podstata. Teplo co ze mě začalo vystupovat, bylo okouzlující. Bylo to něco jako kouzlo. Každý můj pohyb zanechával světelně poznamenanou stopu. Ani nevím proč, ale ten smutný opar odstoupil a místo něj začal nastupovat pocit vnitřního klidu. Začala jsem tančit. Celé moje tělo zářilo v nekonečné tmě a každý krok zanechával světelnou stopu. Důkaz, že tu jsem...

Moje pokožka začla hřát a já měla pocit, že se roztříštím na milióny kousíčků... Pálilo to a svědělo. Ale jak rychle to přišlo, tak rychle to zase odešlo a vedle mě, se začalo něco tvarovat. Ne něco, spíš člověk. Byl ke mě otočený zády.

Fosforeskoval stejně jako já. Otočil se a já v něm poznala toho kluka... Začal se udiveně rozhlížet a já se lekla, že zemřel... Jenže z něho vystupovalo teplo. Takové to příjemné a hřejivé teplo... To co pociťujete, když sedíte v křesle u kamen zabalení v dece s kakaem... Nemůže být mrtev! Oddechla jsem si, ale potom, když není mrtev, tak mě nejspíš nevidí...

Přešla jsem k němu a zamávala mu rukou před obličejem. On se na mě podíval, jako jestli jsem se úplně pomátla nebo co to k sakru dělám. ,,Takže mě vidíš..." řekla jsem si pro sebe...

,,Cože?" zvedl jedno obočí.
Když jsem neodpovídala zeptal se na něco jiného "Hele ehm... Co tu dělám?"
,,Koukej já taky nevím co tu dělám... Nebo jako vím, ale to teď není podstatný. Netuším co tu děláš ty, ani jak si se sem dostal."nevině jsem se usmála a začla jsem si hrát s lemem snových šatů.

„Ehhh... Ok! Jak se jmenuješ?" Zeptal se a frustrovaně si prohrábl vlasy. „Jmenuji se Isabella a moc se omlouvám, ale co znamená 'ok'?" Zeptala jsem se a trochu se nahrbila a nepatrně přivřela oči. „Ty nevíš co je to 'ok' jako jsi z doby kamený?" Ušklíbl se, ale když vyděl, že ho vážně nechápu a že jako vážně netuším, co znamená to 'ok' strnul.

Omlouvám se, vím, že je kapitola krátká a dlouho žádná nevyšla, aleeee. Nemůžu za to, jsem prostě líný tvor...

Vaše Princezna...