Dojeli jsme k rodinnému domu. S mlčením si vystoupil a pak si pomohl mně. Vedl si mě dovnitř. Bylo to tam krásné. Útulné a vonělo to tam dřevem. Odvedl si mě do pokoje. Žádný sklep, prostě obyčejný pokoj.
Pár dnů, možná to byli týdny, jsme tam bydleli. Přestal si mě bít, zneužívat, dával si mi jíst a pít. Tohle jsem nechápal vůbec, ale raději jsem se neptal, aby si to náhodou nevrátil do starých kolejí.
Pak jsme ale museli zmizet. Neřekl si důvod, jen jsme se sbalili a odjeli.
Ten důvod jsem zjistil po cestě. Nevím, kam si měl namířeno, ale nejspíš v polovině cesty se na náma objevilo bílé auto. Znervozněl si a přidal si plyn. Bál jsem se. Tak moc jsem se bál.
Doháněli nás a ty si vypadal vystrašeně. Vjel si na lesní cestu, to byla chyba. Špatně si zabočil a naboural si přímo do stromu.
ČTEŠ
Proč?
Short StoryProč? Proč zrova ty musíš být tak krutý? Proč ke mně vzhlížíš, jako k věci? Proč mě nedokážeš mít rád? Proč jsem já tvoje hračka? Cover by: Adel0034 - Děkuju
