Druhý z bratří (ff - Harry Potter)

Druhý z bratří...

Včera večer, prvního dne měsíce března, se procházel George po Příčné ulici. Přemýšlel nad spravedlností světa. Světa, který mu vzal vše na čem mu kdy záleželo. Jeho světlo, radost a hlavně polovinu jeho samého.

Není to fér, pomyslel si, když zrovna procházel kolem obchůdku, který teď vlastnil sám. Zastavil se před ním a podíval se na barevné výlohy, za kterými byly vidět nejrůznější podivné věci. Byl to totiž obchod se žertovnými předměty. S předměty, které vymysleli a sami vyrobili bratři Weasley-ovi. 

Bodlo ho u srdce, když si uvědomil, že už se svým bratrem nikdy nic nevymyslí. A proč tomu tak je? Protože Fred Weasley už není mezi námi. Zahynul při největší bitvě poslední doby. Při bitvě o Bradavice. Zahynul při ochraně světa ve který věřil. Světa ve kterém už nebude žádné zlo, všichni budou svobodní a nikoho nebudou sužovat černé síly. 

"A taky si to dokázal, Frede," pronesl šeptem druhý z dvojčat. I přes obrovskou ztrátu, kterou utrpěl, byl na svého bratra velmi hrdý. A i přes to, že si myslel že už toho nebude nikdy schopen, se pousmál. Naposledy přejel očima dílo, které se svým bratrem vytvořil a vyrazil na cestu domů. 

Po cestě domů se, ale stalo něco strašného. Když se chystal zabočit do jedné z vedlejších uliček napadl ho nějaký neznámý muž v kápi.

"Za to co jste provedli našemu pánovi, si to teď pěkně odskáčeš," vykřikl výhružně neznámý. George se ani nestačil vzpamatovat z překvapení a už muž vytáhl hůlku a vyslal proti Georgovi nějaké kouzlo. George nepostřehl co to bylo za kouzlo, ale ukázalo se že ho mělo jenom odmrštit.

Jak to George nečekal, nestihl provést obrané kouzlo. Protivníkovo kouzlo ho obrovskou silou odmrštilo na zeď za jeho zády a udeřil se při tom do hlavy. Začalo mu zvonit v uších a cely svět se s ním začal točit. Snažil se bránit co mu síly stačily, takže se ulicí míhaly kletby, ale moment překvapení byl pro uprchlého smrtijeda velkou výhodou.

"Prosím, nechte toho," prosil zoufale. Jindy by to pravděpodobně neudělal, ale tohle byla pro George opravdu strašlivá situace, která nemohla skončit dobře. "Dám vám co chcete," zkoušel to dál, i když věděl že o to smrtijedovi nejde, chtěl se jen pomstít, "jen mě prosím nechte." Ale útočník na Georgovy prosby, jak se dalo čekat, nijak nereagoval a pořád na George vypouštěl různá kouzla. 

I přesto, že útočník schytal od George také spoustu ran, neměl George žádnou šanci. George už dál nemohl. Doufal, že už to skončí a nejpodivnější ze všeho na celé té situaci bylo pro George to, že ještě stále žil. Nevěděl proč smrtijed smrtící kouzlo nevyslal už na začátku, ale byl i přes to všechno rád že tomu tak ještě není.

Když už neznámý muž v kápi usoudil, že je se svým dílem spokojený, vyslal na George poslední kouzlo a to Sectumsempra, pak se otočil a rychle se přemístil. George spadl na zem a už se nezvedl. Na těle se mu objevilo nespočet řezných ran a kolem něj se vytvořila kaluž krve. 

Bolelo ho celé tělo, bolest to byla taková, že pomalu začal ztrácet vědomí. Věděl, že už se nikdy neprobudí, z toho množství ran si tím byl jistý. Věděl, že už nikdy neuvidí svojí rodinu, svou úžasnou obrovskou rodinu. Ale jedno dobré na tom přece jen je, pomyslel si. Už se nemohl dočkat až uvidí zase svého bratra. 

"Už jdu z a tebou, Frede," pronesl s posledním výdechem a nechal se obejmout náručí smrti. 

Když George zase přišel k vědomí nebo si to alespoň myslel, byla kolem něj černočerná tma, vypadalo to jako by se v té temnotě vznášel. Měl pocit jako by byl lehký jako vánek a hlavní bylo, že ho nic nebolelo. 

Po nějaké době naprostého ticha a volnosti, mu najednou celé tělo pohltila bolest. Kroutil se v bolestných křečích a hlavou mu problesklo: "Jestli tohle je smrt, tak proč to tak moc bolí?" ptal se George sám sebe. 

Přes bolest si ani nevšiml, že tmou prochází světlo a kolem je  nějaký šum. Až po chvíli dolehl i k jeho uším. Snažil se otevřít oči, ale vůbec mu to nešlo. Bylo to jako by je měl přilepené, ale po značném úsilí se mu to nakonec povedlo. 

Zjistil že leží na nemocničním lůžku a kolem sebe má celou svoji rodinu. Naplnil ho pocit obrovské radosti, že je mohl znovu spatřit. Jakmile si ostatní všimli, že se George probudil, nahrnuli se k němu a každý se ho ptal jak mu je. Jenže George nic neříkal a ani to neplánoval v nejbližší době, protože byl hrozně unavený a každý pohyb ho bolel. Jen se pousmál nad tím jak skvělou má rodinu. V duchu si ale pomyslel: "Neboj Frede, jednou tam nahoru za tebou přijdu a už se mě nezbavíš."