"Dobrou zlato," houkla mamka tlumeně přes můj pokoj.
"Dobrou. Jak dlouho jsi zítra v práci?" zeptám se jí než odejde.
"Dřív než v osm večer se nevrátím," smutně se usměje.
"Dej mi vědět, jak jsi dopadla na té soutěži v hře na klavír." kývne ještě a zavře dveře od pokoje.'Vždycky je v práci tak dlouho', pomyslím si. 'Od dob co táta odešel. Třeba si jednou hudbou vydělám na živobytí,' probleskne mi hlavou nadějná myšlenka.
Jmenuju se Ginny Baker, celých 16 let svého života jsem prožila s matkou tady - v našem rodinném domě.
Chodím na klasickou střední u nás v menším městě poblíž New Jersey. Mám pár věrných kamarádů, ve škole jsem spíše neviditelná.