Youth [Shawn Mendes FF]

~2 ~

Zaskuhrám, když mě vzbudí budík. Vypnu ho a zachumlám se znovu do sladce vonící peřiny. Bojuji s klížícími se víčky, už nesmím usnout.

Ozve se klepání na dveře a do pokoje vstoupí mamka. Vyšvihnu se do sedu a popřeju jí s úsměvem dobré ráno. Zdá se mi dost unavená.

"Ginnie, musím ti něco říct." posadí se do židle, kterou jsem dostala minulý rok a neskutečně moc jsem si jí oblíbila.

"Povídej," zvědavě ji pobídnu k mluvení.

"No, našetřila jsem dost peněz, abychom nemusely bydlet tady, kde se toho tolik stalo s tvým..." nedokončila větu.

"Mami? Chceš se stěhovat kvůli otci?" udiveně jsem vyhrkla.

"Nejen to. Dostala jsem pracovní nabídku v Kanadě," prohrábla si vlasy a čekala na mou reakci.

"Táta přeci odešel před tolika lety..." namítla jsem po odmlce.

"To ano broučku, ale vzpomínky se stále vracejí. Jednoduše se mi přestalo líbit tady žít," povzdechla si matka.

"A tohle je návrh nebo co?" začala jsem v domnění, že ještě nic není zařízeno.

"Našla jsem nám hezký dům v Torontu. Pozítří bychom odjeli..." zvedla se a začala chodit sem a tam po místnosti.

"Dobře, nic mě tady nedrží, pokud se přestěhuje i klavír. Ale proč jsi mi to neřekla dřív?" nechápala jsem.

"Nechtěla jsem tě zatěžovat před tou soutěží," pokrčila rameny.
"Mimochodem, jak jsi dopadla?" usmála se.

"Dobře, byla jsem první." odvětila jsem jednoduše, ale zachmuřeně.

"Neboj, věřím, že se ti tam bude líbit o moc víc než tady." ujišťovala mě.

Pár dlouhých sekund jsme setrvaly v objetí.

"Měla bych si začít balit?" povzdechla jsem si po odmlce.

"Až se vrátíš ze školy," odtušila a zvedla se.

Na tu mučírnu mladých mozků bych málem zapoměla, a tak jsem se zvedla a šla si čistit zuby.

~~~

"Achjo, budeš mi chybět," posmutněla Rose, sedící na krabici s nápisem 'Oblečení'.

"Ty mě taky," obejmu jí.

"Někdy se setkáme, jasný?" pustila mě ze sevření.

"No jasně že jasný," povzbudivě jsem se na ni usmála.
"Hele, budou tři," upozornila jsem jk na čas.

"No jo, musím letět," hbitě se postavila vydala se dolů.

Doprovodila jsem ji k východu a naposledy jsme se rozloučily.
Jakmile se za ní zavřely dveře, nastalo ticho.

Přišlo mi, jako bych o něco přicházela. Dům naplnila prázdnota, která se usadila mezi krabicemi a kufry.

Ujistím se, že opravdu vše je sbaleno. Poslední chvíle, než přijde matka a stěhovák, strávím na balkoně s výhledem na celé městečko.

Donesla jsem si hrnek teplého kafe a vychutnávala si podzimní sluníčko.

Zničehonic se mi v mysli vybaví kluk s pohádkově oslnivýma očima a roztomilou vlnkou, padající mu neposedně do čela.

'Bude ti chybět?' napadne mě.

'Proč by mi měl sakra chybět? Znám jen jeho křestní jméno, nic víc...' oponuju v duchu.

Nakonec se usnesu na tom, že v Torontu určitě potkám někoho podobného a ani si nebudu na Shawna pamatovat.

"Je to smutné, ale je to život," pokrčím rameny a napiju se ze šálku kávy.

I když možná...

'Možná se ty jeho kukadla zapomenout nedají,' pousměju se při vzpomínce na ně.