Pohled Míši Přišla jsem domů a lehla si na gauč. Pustila jsem si Zrodila se hvězda a jen tak ležela. Dokoukala jsem film a chtěla jsem se jít osprchovat, když jsem v tom mi přišla zpráva a já ji rozklikla.
Filip: Ahoj, hele já se večer stavím svojí mikinu, tak mě čekej někde okolo 18:00
Zprávu jsem si přečetla a hned vyjela z konverzace. ''No to je teda super'' řeknu si, protože jsem ho po dnešní incidentu (pokusu o polibek) nechtěla vidět. Osprchovala jsem se a umyla si vlasy. Šla jsem se převléknout do něčeho pohodlného. Vzala jsem si:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po tomco jsem se převlékla jsem si lehla na postel a začala koukat na různé filmy. Uběhlo několik hodin, ani jsem neobědvala, bylo mi pořát od rána špatně.
Crrr,Crrr. Vyrušil mě zvuk zvonku a já se šla podívat kdo to je. ''Ahoj Filipe, co tady děláš. Já myslela že příjdeš až v 6'' pozdravila jsem Filipa a dost překvapivě jsem na něj koukala. ''Vždyť je pět minut po šestý a ahoj'' odpověděl mi Filip a já na něj vyvalila oči. ''Promiň já ztratila pojem o čase'' omluvila jsem se mu ''Jo, počkej tady, dojdu ti pro tu mikinu'' odpověděla jsem mu a odešla do pokoje. Vzala jsem mikinu a chtěla odejít, ale ve dveřích stál Filip. ''Co tady děláš, měl jsi čekat dole'' řekla jsem mu trochu nepříjemně, protože se bez povolení prochází po mém domě. Někomu by to možná nevadilo, ale mně jo. ''Máš to tady hezký'' řekl a dělal jakoby mě neslyšel. ''Tak jo, tady máš tu mikinu a teď můžeš jít'' řekla jsem a při tom jsem mu dávala mikinu, on jí však odhodil a mě svalil na postel. Chtěla jsem vstát, ale měl sílu, takže jsem to vzdala. '' Tak a teď budeš moje'' pošeptal mi do ucha mně bylo naprosto jasný co bude následovat. Začala jsem mu vzdorovat, ale vůbec to nepomáhalo, ba naopak chytil mi ruce silneji. To mi na Filipa vůbec nesedělo, vždycky ke mně byl tak hodnej a teď.... teď mě chce znásilnit. Zuřivě ze mě začal sundavat oblečení a potom vám asi dojde co se stalo. ''Znásilnil mě. Filip mě znásilnil'' říkala jsem si pořád v hlavě a pro tom si uvědomila že holky měly pravdu. Filip se obléknul a vzal do ruky svojí mikinu a ještě než odešel řekl: ''Řekni o tom někomu a jseš mrtvá''. Po tom co to dořekl odešel a já se naprosto rozbrečela. Seděla jsem nahá na posteli a brečela asi 15 minut, dokud jsem neslyšela jak někdo otevírá dveře. Rychle jsem se oblékla a šla do koupelny si opláchnout obličej. ''Ahoj, tak jak jste si to užili?'' zeptala jsem se, když jsem přišla do obýváku. Brácha se na mě podíval pohledem 'zmlkni nebo tě zabiju'. Rozhlédla jsem se po obýváku. Všichni mamka, taťka i brácha měli mrazivé obličeje. Naprosto jsem netušila co se děje, ale radši jsem se vrátila zpátky do pokoje a lehla si na postel. Během chvilky jsem usnula.
Probudím se a cítím tíž na srdci a rozhodla jsem se pro věc, která byla jednou možností pro to aby se mi ulevilo. Šla jsem do koupelny a vzala do ruky žiletku. Už dřív jsem se řezala, ale přestala jsem protože to rodiče ničilo a já málem přišla o život. Ale teď jsme se opřela o vanu a začala se řezat, bylo mi jedno že to bolí. U toho jsem myslela na to jak mě Filip znásilnil a na ledové obličeje rodičů a bráchy. Najednou někdo začal klepat na dveře ať vylezu, že si potřebuje promluvit, ale já jsem nereagovala, jen jsem se dál řezala. Hlas dotyčného, který se snažil dostat za mnou do koupelny jsem slyšela čím dál tím míň a během chvilky jsem ho neslyšela vůbec.
Začala jsem pomalu otevírat oči ,ale stále jsem je měla jenom přimhouřené. ''Ztratila hodně krve, rychle podejte mi infuzi'' slyším nějaké hlasy. Chtěla jsem otevřít oči úplně, ale nešlo to, právě na opak začaly se mi zase zavírat. Ještě než jsem znovu usnula jsem zaslechla: ''Ztrácíme ji, pospěšte si''. Po tom jsem už jenom usnula.
Pohled třetí osoby: Po tom co Michel upadla do kómatu v koupelně vyrazil její táta dveře a ihned volal záchranku. V záchrance se jí snažili zachránit, dokonce se na chvíli probrala z kómatu, ale ztráta krve byla moc velká a ona upadla znovu do kómatu, ale tentokrát se už nevzbudila. Poslední slova doktora, jako ošetřujícího lékaře Michel byla: ''Čas smrti 2:00.'' Sundal si roušku a řekl, ale už jako normální doktor: ''Byla tak mladá''.
Každý příběh i život jednou končí. Sice to nebyla dlouhá knížka, ba na opak byla velice krátká, ale tímto příběhem jsem vám chtěla ukázat že nic není věčně a proto by jsme se měli k sobě chovat hezky a neubližovat si. Je to jenom na vás, délka životu vlastních i ostatních, jak lidí, tak zvířat, tak přírody. Před nějakou dobou jsem začal psát knížku o mojí oblíbený skupině zpěváků, budu moc rádakdyž si ji přečtěte a slibuju že nedopadne tragicky jako tato knížka. ⚠️MŮŽOU SE VYSKYTOVAT CHYBY⚠️
