Druhý den ráno
Probudila jsem se s tím, že půjdu říct Rachel, že i přes to co se včera stalo jí beru jako nejlepší kamarádku a mám jí bezmezně ráda. Vyšla jsem z pokoje a zamířila k tomu jejímu, odkud se ozýval její smích pak jsem uslyšela smích i druhé osoby a byl to chlapec, řekla jsem si, že radši nebudu rušit, najednou mi došlo čí je ten druhý smích. Byl Luisův... Prudce jsem otevřela dveře a viděla jsem, jak Rachel obkročmo sedí na Luisovi. Tentokrát jsem nebyla smutná, ale zklamaná v tom, že jsem se v nich tak šeredně spletla. U Luisa mě to nijak zvlášť nepřekvapilo, ale má nejlepší kamarádka? To bych nečekala... Když si mě Rachel všimla slezla z Luise a líce jí zčervenali. Udělám to cítím to ,, Lucy.." řekla Rachel ,, ne Rachel teď budu mluvit já" řekla jsem zvýšeným hlasem ,, Luisy vem si své tričko a vypadni z tohohle bytu už tě NIKDY nechci vidět" řekla jsem jako bych neměla duši. Vyděšeně si mě prohlížel, jak by taky ne, když jsem si od něj vždycky všechno nechávala líbit. Zvedl se z postele, pomalu si vzal tričko a opatrně mě obešel. ,,Jsi cvok" pošeptal ,,já jsem cvok!? Já!? To ty jsi mě mlátil, psychicky týral a spal jsi s mou falešnou nejlepší kamarádkou a i přes to jsi si dovolil nazývat mě láskou a teď vypadni z mého bytu" řekla jsem naštvaně. Nasupeně odešel z bytu a nezapomněl u toho pořádně fláknout dveřmi. Rachel se na mě se strachem podívala, ani se jí nedivím. Sedla jsem si na její postel, kde se před chvílí odehrála ta odporná scéna, kterou už nikdy nedostanu z hlavy...fuj. Kývla jsem vedle sebe, aby si tam sedla. Chvíli váhala, ale pak to udělala. ,, Takže Rachel nic s ním nemáš a NIKDY mít nebudeš? " Řekla jsem a dívala se jí přímo do očí, kam se jí hrnuly slzy. ,, Promiň, promiň strašně mě to mrzí" vzlikala. ,, Jak dlouho spolu spíte?" Otázala jsem se. Neodpověděla ,, Rachel, to už stejně nezlepšíš.." rýpla jsem si do ní" ale byla to pravda.. ,,tři měsíce" řekla a teď už opravdu brečela,, tří měsíce?" Řekla jsem celkem v šoku. Nepatrně kývla. Chvíli jsem přemýšlela, jak jsem se mohla tak splést... , Rachel vydávala jsi se za mou nejlepší kamarádku a co nemám ráda za lidi?" Zeptala jsem se ,, ty falešné a bohaté" pípla ,, přesně tak, ale ty jsi byla ta vyjímka ta bohatá holka, co nebyla namyšlená a rozmazlená.."
,, Hrozně mě to mrzí" řekla znovu ,, já vím mě taky.." obejmula mě a já jí to opětovala ,,zbal si prosím věci, smlouva je na mě a vím, že ty to zvládneš, protože jsi bohatá a máš spoustu známých" kývla a začla kmitat po svém pokoji. Přišlo mi to vtipné, takže jsem se po chvilce začala smát a ona se na mě nechápavě koukla,, chceš s tím pomoct?" Zeptala jsem se, ještě s úsměvem na tváři. ,, Budeš hodná" řekla a podala mi papírovou krabici.
O 3 hodiny později
Všechny Racheliny věci jsme zbalily. Obvolala pár kamarádů, kteří jí pomohou se stěhováním. Koukla jsem se po bytech v Londýně, o kterém vždy tak snila. Našla jsem jeden, který mi pro ní přišel dokonalý. Odnesla jsem poslední krabici do Billova auta. Rachel mě objala a já cítila, jak jí slzy stékají na mé rameno ,, všechny vzpomínky na tebe budou vždy ty nejkrásnější" řekla a já se usmála. Zabořila jsem jí hlavu do vlasů a pošeptala jí ,, tenhle svět je malý, třeba se ještě někdy uvidíme" ,, doufám" řekla políbila mě na tvář, nasedla do Billova Audi, odkud mi naposledy zamávala a já jí.
Jen jsem sledovala, jak jedou proti zapadajícímu slunci. Počkat? Zapadajícímu slunci, sakra zase nestíhám je 15:30 a já mám být ve čtyři v práci ech. Vběhnu do bytu, který se mi zdá tak nějak prázdný. Do tašky hodím zástěrku, mobil, klíče a učebnici matematiky. Kdyby jste se divili, proč si beru učebnici matematiky do práce, tak proto že tam většinou moc lidí nechodí, tak využívám volných chvil.
