Osudový polibek

4

Byla těžší než ženy které kdy nesl v náručí, ale nevadilo mu to. Cítil jak ztuhla když se jí dotkl, což ho pobavilo. Opatrně ji položil na postel a z ruky jí vzal ručník „Dej to sem, nebo mi zaprasíš i povlečení," dal ručník pod nohu a odešel do koupelny pro peroxid a náplast. Na její tváři viděl jak se snaží vypadat že to moc nebolí ale ruce měla sevřené v pěst tak silně až se třásly. Posadil se na postel a položil si nohu na stehno. „Teď to trochu zabolí," v duchu se musel usmát. Věděl že to bude bolet o hodně víc. Opatrně vytáhl střel a pohlédl na ni. Rty měla pevně sevřené stejně jako oči a třásla se. A to nejhorší teprve přijde, pomyslel si a se samolibou radostí odšrouboval lahvičku s peroxidem. Když ránu polil zaskučela, přetočila se a zabořila obličej do polštáře. Musel se smát, stejně ho neviděla ani neslyšela. Tiskla si polštář k obličeji a slyšel jen tichý zvuk jak bolestí skučí.

Smích ho vzápětí přešel, když jeho pohled sklouzl k lemu jeho trika, které měla na sobě. Jak ji nesl vyhrnulo se téměř k hýždím a když se přetočila umožnila mu výhled na černé kalhotky pod ním. Zhluboka se nadechl a stiskl čelisti. To už bylo potřetí, přimhouřil oči a přinutil se znovu věnovat noze. Osušil ji a zalepil.

Pak vstal a odnesl vše do koupelny. „Děkuju," špitla když se vrátil a posadil ke stolu tak, aby na ni dobře viděl. Pak se podíval na prázdný talíř a znovu na ni „Tos snědla úplně všechno?" povytáhl obočí. Nechápal jak mohla sníst takovou porci a ještě pálivého jídla. Většina žen by raději umřela hlady než by snědla pálivé a ke všemu ještě takovou porci co normálně snědl on. Sklopila oči a přikývla. Zasmál se a položil si nohy na vedlejší židli „Bylo to aspoň dobré?" vzhlédla jako by si nebyla jistá jestli tu otázku myslel vážně. „Moc dobré," zašeptala a nervózně si skousla ret. Sakra, to mi nedělej, řekl si v duchu a podíval se na strop. Cítil jak se mu v klíně začíná dělat boule a to bylo nepříjemné.

„Řekni zlato," založil si ruce za hlavou „nepřemýšlela jsi někdy o dietě?" ani se na ni nemusel podívat aby věděl jak se tváří, cítil její nevraživý pohled. „Dietu si strč někam, ďáble," procedila skrze zuby. Vyprskl smíchy „Ďáble? Tak tak mi ještě nikdo neřekl," vstal a přešel k posteli a posadil se vedle ní. Ona se ale nesmála, kdyby měl odhadnout na co myslí, tak vybírá ten nejbolestivější a nejpomalejší způsob smrti, kterým by ho podarovala.

„Ale jestli na tom trváš," dotkl se konečky prstů její nohy a pomalu jel směrem nahoru „Rád ti ukážu že ses trefila," povytáhl koutek a posunul se k ní blíž. Ani se nepohnula, jen na něho hleděla. To bylo snadné, pomyslel si. Zajel pod triko a naklonil se k ní aby ji políbil. Měla plné rty, které ho přímo vybízely aby je líbal.

›‹

Co si o sobě ten zmetek myslí? Napřáhla se a vrazila mu takovou facku až málem spadl z postele „Co si o sobě myslíš? Nejsem žádná kurva!" zařvala na něho a hrubě odstrčila jeho ruku zpod trička. Pomalu se k ní otočil a v očích mu žhnul hněv. „Víš ty kurva kdo já jsem?!" zařval na ni až se zachvěla. „Je mi jedno kdo jsi!" oplatila mu stejným tónem. „Jsi moje, rozumíš? A uděláš všechno co ti řeknu! Když řeknu abys vyskočila z okna, zeptáš se ze kterého patra!" vyprskla smíchy.

Jedním rychlím pohybem ji svalil na záda a chytl pod krkem. Přestala se smát a bojovala o každou molekulu vzduchu, kterou mohla dostat do plic. Sklonil se nad ni tak blízko až cítila jeho dech na tváři. „Popros," zašeptal a sledoval pootevřené rty, ze kterých jí vycházel chroptivý zvuk. Nehodlala se vzdát, pokusila se ho odstrčit, ale dosáhla jen toho, že ji zalehl a nemohla se pohnout vůbec. Sklonil se tak nízko až se svým nosem dotkl jejího „Popros," procedil vytočeně. Podívala se mu zpříma do očí. Na moment měla pocit že v nich spatřila nejistotu, ale ta velice rychle zmizela. Měla pocit jako by se topila v nekonečném moři té nejkrásnější barvy. Jeho stisk nepovoloval a ona cítila jak začíná ztrácet vědomí. Nakonec se poddala a zavřela oči.