Mrs. Morningstar

Splnění šéfova přání

,,Á, hezký den slečno. Za šéfem?" pozdravil mě ten samý vyhazovač jako minule, když jsem šla za Lucim poprvé.

,,Dobrý den, ano." usmála jsem se na něj. Přikývl že rozumí a potutelně se usmál.

,,Ale jistě, cestu už znáte že?" přikývla jsem. Otevřel mi dveře a pustil mě dovnitř.

Vešla jsem tedy do útrob klubu a vydala se rovnou k výtahu vedoucímu přímo do majitelova bytu. Výtah oznámil nové patro a dveře se otevřely. Já se ocitla v bytě kde jsem za poslední 2 měsíce byla častěji než u své kamarádky.

,,Lucifere?" raději jsem zavolala do prázdna než abych ho vyrušila z nějaké činnosti u které bych ho opravdu nerada načapala.

,,Mik? Jsi to ty?" ozval se jeho hlas z vedlejší místnosti, pravděpodobně z ložnice. Slyšela jsem šramocení, ránu, nadávky a poté už přibližující se kroky. Po chvíli se přede mnou objevil majitel klubu v celé své rozcuchané kráse a s rozeplou košilí k tomu. Zastavil se uprostřed místnosti a nemotorně si zapínal knoflíky své bílé košile. Já ho zamyšleně pozorovala a zkousla si ret. Měla jsem dokonalý výhled na jeho vypracovanou hruď a znovu mi v hlavě vytanula myšlenka na to, že tento záhadný majitel je velice atraktivní.
,,Mik?" promluvil a tím mě vytrhl z přemýšlení o něm samém a mého zírání na jeho, teď již zakrytou hruď.
,,Ptal jsem se tě co tu děláš." pobaveně se usmíval a nespouštěl ze mě oči. Všimla jsem si, že jeho zrak upnul k mým rtům. Já se nad tím jen pousmála a nevěnovala tomu větší pozornost.

,,Jo, promiň. Přišla jsem s prosbou, teda pokud nějak neruším." pousmála jsem se a nervózně si promnula ruce.

,,Ne v pohodě, do teďka jsem spal. Pojď si sednout ať tu tak nestojíš." zasmál se a sám si sedl na sedačku. Já si přisedla naproti a navázala s ním náš proslulý dlouhý oční kontakt.
,,O jakou prosbu se jedná?" zeptal se po chvíli s úsměvem.

,,Víš, můj šéf tě děsně obdivuje a chtěl by se s tebou setkat." usmála jsem se a aniž bych přerušila náš oční kontakt, čekala na jeho reakci. Pozvedl obočí a promnul si bradu mezi prsty.

,,Tak ať přijde do klubu, jsem tam každý den." pokrčil rameny.

,,To ano, ale myslím že se tě bojí oslovit. Myslím, že by chtěl, abych vás seznámila." přemyšlela jsem.

,,A co dnes? Můžeš tu zůstat do večera? Nebo může přijet ještě před otvíračkou jestli má čas." usmál se.

,,Fajn, tak já mu napíšu." přikývla jsem a napsala šéfovi co jsem se právě dozvěděla.
,,Tak prý děkuje a bude tady co nejdřív." zasmála jsem se.

,,Tak jo, chceš tu se mnou počkat, nebo půjdeš dolů?" usmál se a jeho pohled nasměroval znovu k mým rtům.

,,Podle toho jestli si se mnou chceš povídat a být v mé přítomnosti, nebo mám prostě odejít." pousmála jsem se a natočila hlavu na stranu.

,,Byl bych rád kdybys zůstala." věnoval mi upřímný úsměv.

,,Tak jo, počkám tady." úsměv jsem mu opětovala. Přikývl, zvedl se a přešel k baru.

,,Dáš si něco mezitím?" poukázal na plnou polici s alkoholem.

,,Dej mi skleničku toho nejlepšího co máš." nevinně jsem se pousmála.

,,Máte to mít slečno." mrkl na mě a znovu mi věnoval jeden z jeho krásných úsměvů ze kterých jde každá žena do kolen.

,,Děkuji." zašeptala jsem s mírně růžovými tvářemi a sledovala ho při práci. Byl jako doma, vše dělal tak automaticky že mi z toho šla hlava kolem. Já byla tak moc zabraná do svých myšlenek, že jsem ani nepostřehla jeho příchod.