Alone w/Nik Tendo

Kapitola 3.

Po dvanáctihodinové směně v baru, jsem se konečně doplahočila zpět domů.
Ačkoliv jsem bydlela v osmém patře, vždy jsem radši všechny ty schody s námahou vyšla, jelikož vzhledem k mé klaustrofobii, pro mě bylo opravdu nepříjemné vlézt do výtahu - ale dnes jsem udělala výjimku.

Mé tělo pohlcovala únava, jež jako by ochabovala mé svaly a uspávala mou mysl.
Byla jsem tak unavená, že jsem ani neměla sílu panikařit z až moc malého prostoru, jež výtah poskytoval.
•••
„Jak bylo v práci?" vyhrkla na mě Klára, ptajíc se na mou první směnu v onom baru, když jsem vešla do chodby, snažíc se vysvléct z bundy, jež mě celou cestu domů chránila před nesnesitelným chladem, jež venku panoval.
Nesnášela jsem podzim.
Bylo to pochmurné, chladné období, jež ve mně vzbuzovalo smutek a melancholii.

„Popovídáme si později, dobře?" promluvila jsem na ni, dávajíc tak najevo, že teď jsem na vyprávění opravdu neměla sílu. Nejen že jsem neměla sílu, ale ani chuť se o tom bavit.
Samozřejmě, že se mi v tom špinavém baru, jež se už dopoledne začal plnit narkomany, nelíbilo.
„Teď si potřebuju jít lehnout." objasnila jsem jí situaci, načež se má spolubydlící jen chápavě pousmála a odcupitala zpět do obývacího pokoje.
Já jsem se doplahočila do své ložnice, kde jsem ze sebe shodila všechno oblečení -jež bylo silně načichlé kouřem z baru- a přetáhla přes sebe červenobílou, kostkovanou, flanelovou košili, v níž jsem tak ráda spávala.
•••
Pomalu jsem procitala ze svých snů, zpět do reálného světa, přičemž jsem okamžitě uslyšela steny, jež zřejmě zapříčinily mé probuzení.
Otráveně jsem se přetočila na druhý bok, přičemž mi hlava začala třeštit únavou a ve mně se začal sbírat vztek.

Tělem mi projel zvláštně nepříjemný pocit při myšlence, že v pokoji, jež byl jen malý kousek od toho mého, se odehrávalo něco, o čem bych radši nevěděla.
Nechápala jsem, proč se Klára aspoň trochu nekrotila, když věděla, že jsem se tu snažila spát.
Mé myšlenky se začaly ubírat k tomu, koho by tam asi mohla mít?
Za celý týden, co jsem tu už bydlela, se nikdy nezmínila o žádném klukovi.

Netrvalo však dlouho a sténání utichlo, z čehož jsem usoudila, že její milý se zřejmě dostal do svého cíle.

Unaveně jsem se zvedla z postele, a šla roztáhnout hutné, těžké závěsy, jež zahalovaly mé okno, zjišťujíc, že venku už panovala temnota večera, jež zahalovala ulice do neprostupné tmy.
Nemohla jsem spát více než tři hodiny, ale i přesto jsem věděla že teď už neusnu.
Obzvlášť ne po tak náruživém probuzení.
Se zívnutím jsem přešla ke dveřím od své ložnice, jež jsem opatrně otevřela, načež se můj pohled okamžitě upřel na muže stojícího ve dveřích, sotva dva metry naproti mně.
Šokovaně jsem pootevřela ústa, přičemž můj pohled spočíval na jeho odhaleném přirození, než si ho sám, v mžiku zakryl dlaněmi.
Cítila jsem, jak se mi do tváří prudce hrnula krev a mé tělo polilo horko.
Zvedla jsem pohled k jeho obličeji, sledujíc tak známou tvář, jež jsem ráno viděla v baru.
Překvapení v jeho tváři bylo nepřehlédnutelné, ale to samé by se nejspíš dalo říct i o mně.

Většinu plochy jeho těla pokrývala tetování, z nichž jsem ani jedno nedokázala rozluštit.
V hlavě mi šrotovalo, jestli Klára opravdu spala s mužem, jehož obličej měla zároveň vyvěšený na zdi, přičemž jsem rozpačitě sledovala, jak se jeho oči upíraly na mé holé nohy, po nichž putovaly stále výš a výš.
„Anno?" vyslovil mé jméno, když se svýma tmavýma očima upřel na můj obličej.
Najednou mi připadalo vtipné, jak tam tak rozpačitě stál, zakrývajíc si své intimní partie, zírajíc do mé tváře.

„Dominiku?" vyslovila jsem taktéž jeho jméno, kousajíc se do rtu, abych nepropukla v smích.
Z jeho výrazu byla čitelná rozpačitost a já nemohla uvěřit tomu, že někdo jako on, by vůbec mohl pociťovat nějaké rozpaky.
„Ehm... no... rád jsem tě viděl." řekl přerývaně, načež za sebou prudce zabouchl dveřmi, ukrývajíc se tak zpět do ložnice, z níž se před chvílí snažil vylézt.
Strnule jsem stála na místě, načež jsem ustoupila o krok dozadu a taktéž za sebou zavřela dveře, znovu se tak ukrývajíc ve svém pokoji.

Zády jsem se opřela o ony dveře a pomalu se po nich svezla na zem, přikrývajíc si ústa dlaní, snažíc se tak tlumit svůj smích.
•••
„Takže," odkašlala jsem si, když jsem po pár desítkách minut opět vylezla ze svého pokoje, zjišťujíc, že Dominik už se v našem bytě nenacházel a Klára seděla na pohovce v obývacím pokoji, sledujíc televizní obrazovku.
Věnovala mi pohled, jež napovídal že moc dobře věděla, o čem jsem chtěla mluvit.
„vy spolu chodíte?" vyslovila jsem onu otázku, na níž jsem z nějakého důvodu chtěla znát odpověď.

V její tváři se zajiskřilo pobavení, načež se usmála a záporně zakroutila hlavou.
„Jen spolu občas spíme." objasnila mi situaci, čímž mě tak trochu šokovala.
Sice jsem ji neznala dlouho, ale vždy jsem si myslela, že ona bude holka do vztahu, a ne, že to bude ten typ holky, která si chtěla jen nezávazně užívat.
Myslela jsem si, že je to romantická duše stejně jako já, vzhledem k tomu, že posledních pár dní jsme společně sledovaly jen jeden žánr filmů - a to ty romantické, v nichž se i ona zjevně dost vyžívala.

„Ne, že bych nechtěla," promluvila, když uviděla můj zaskočený výraz.
Jen jsem chápavě pokývala hlavou, pobízejíc jí, aby pokračovala.
„ale on není na vztahy." odvětila, čímž mi vše objasnila. Vlastně mě to u někoho jako byl on ani nepřekvapovalo.
Zřejmě mohl mít většinu holek, po nichž se mu zachtělo - tak proč se upoutávat jen k jedné, že?
„Vlastně je to jen sebestřednej zmrd." vyslovila a já jsem šokovaně vydechla nad oslovením, jež mu věnovala.

Sice jsem měla pocit, že to nebyl člověk, kterému bych mohla jen tak věřit, ale nemyslela jsem si o něm zase něco úplně špatného.
Nesnášela jsem předsudky a tak jsem se sama snažila žádné netvořit.
On mi vlastně nedal důvod si o něm myslet něco špatného - tedy až doteď.
Jestli Klára mluvila pravdu, tak jí zřejmě Dominik jen využíval, když se mu to zrovna hodilo. Nebyla jsem si tím jistá - přeci jen, nemusela být chyba jen na jeho straně, třeba to tak Kláře také vyhovovalo...
Ale nevypadala tak.
Její výraz sice nic neříkal, za to její oči, jako by byly plné smutku a zklamání.
#####################
🖤🖤🖤