Smrt bohů olympu

Nesnáším zubaře

Já vim, že už mam rozepsaných hodně knížek, ale tuhle prostě MUSIM zveřejnit, prože moje BFF Mišulka (@DvorakovaMi) bude mít brzo narozeniny a přála si, abych to napsala. :D Tak tady to máš lásenko :* :3 <3

Jmenuju se Wendy J [=dží], je mi patnáct let a jsem adoptovaná. Teta Mia mě našla u prahu svích dveří, když mi byl rok. Byla jsem zabalená do modré deky s šedým nápisem Wendy J. Má matka-předpokládam že to nebyl otec-asi spěchala a tak nestihla na deku vyšít zbitek příjmení...proto jen J. Mám hnědé vlasy a hnědé oči. Můj život byl skvělí. Teda aspoň do té doby, než jsem zjistila pravdu o svém životě...

Nesnáším školu, ale ještě víc nesnáším zubaře. Proto když mi teta oznámila, že mam jít na praventivní prohlídku, uvažovala jsem, jestli se tomu tajně nevihnu. Pak jsem si ale uvědomila, že bych tím zklamala tetu a tak jsem tam šla.

Když jsem seděla v čekárně, měla jsem takoví nepříjemný pocit. A nebilo to jenom zubařem. Nedokázala jsem to popsat. Bylo to...jako bych čekala, že se něco stane. A aby toho nebylo málo, všimla jsem si, že je v čekárně i jeden kluk, který mě sleduje. Už jsem se ho chtěla zeptat, co je na mě tak zajmavého, když se otevřeli dveře ordinace a znich vyšla paní s malou holčičkou a hned na to vykoukla sestřička:,,Tak pojď Wendy," řekla a usmála se na mě. Byla to Rany, přítelkyně mé tety. Znala mě už od mala. Vlastně to byla jediná osoba, která mi u zubaře nevadí. Když tam byla, vždycky ze mě nervozita opadala. Zvedla jsem se, vešla do ordinace a hned na to jsem si všimla, že je tam nový zubař. ,,Toje pan Flais. Nastoupil včera, protože paní Striková dostala infarkt," představila mi ho Rany a šla ke dveřím. ,,Ty někam jdeš?" zeptala jsem se jí. ,,Už mi skončila směna holčičko. Uvidíme se v neděli jo? Mia mě pozvala na večeři," odpověděla a odešla. ,,Tak se pojď posadit vendy, pobídl mě pan Flais. Už jenom z jeho hlasu se mi udělala na krku husina. Sedla jsem si na lehátko (takoví to polohovací, co má zubař v ordinaci) a opřela jsem se. Pak jsem usličela takoví svláštní zvuk, trhající se látky. Podívala jsem se na pana Flaise a rozječela jsem se. Jeho hlava se změnila na hlavu tarantule, z pr*ele mu vyrostl štíří ocas a místo rukou a nohou mu narostlo patero chapadel, jako má chobotnice. No prostě hnus největší kategorie. Ale nejvíc mě děsila ta hlava. Pavouci se mi totiž hnusí. Už jsem se začínala připravovat na smrt, když do ordinace vběhl ten kluk a mečem rozsekl tu obludu vejpůl a ta se rospadla v prach.Divila jsem se, že stačilo tak málo, kyžse ta obluda začala zase dávat dohromady. ,,Poběž," řekl mi ten kluk a začal mě strkat ze dveří. Nebránila jsem se mu-na to jsem byla až příliž vyděšená-a tak jsme se rozběhli pryč.

Tak co říkáte první kapitole? Doufám že se vám líbí a hlavně tobě Miško :* <3. Svoje názory mi prosím pište do komentů a vote taky potěší. :D

~Vaše Terka~