"Láska je pryč."
"Už nebreč."
* * *
Vyběhla jsem pryč z domu co nejrychleji jsem mohla. Z úst mi vycházela pára a z očí tekly slzy a čím rychleji jsem běžela se slzy stávali chladnějšími.Oslňovala mě světla pouličních lamp. Hlava mě ,ale bolela víc a nic jiného mě v tu chvíli netrápilo. Zastavila jsem se a začala těžce odkašlávat. Věděla jsem proč. Jak se mi tohle stalo? Chytla jsem se za hlavu a zakymácela jsem se. Bývala bych spadla kdyby mě nechytil. Vší silou jsem mlátila do jeho hrudi.
"Jako bych to neříkal." zasmál se a já se podívala do jeho očí ,ale neřekla jsem ani slovo. "Věděla si moc dobře do čeho jdeš." už se nesmál. Nějaké auto zastavilo kousek od nás. Věděla jsem přesně kdo je uvnitř.
"Ale proč?" Zeptal jsem se a zase mi po tvářích tekly teplé slzy.Nohy. Pustil mě a prostě zase odešel jako vždycky...
Tohle je jen takový úryvek... Uvidím jestli to bude někdo číst :D
