Tell me why you hate me (Shawn Mendes fanfiction)

• Kapitola 1. •

,,Ségra, vstávej!" Drcla do mě má sestra Kath. ,,Kathrin, běž s tím vstáváním někam, jo?" Doporučila jsem jí a převalila jsem se na bok. Jak jste mohli pochytil, nesnáším vstávání. ,,Jak chceš, ale budeš mít jistě problém, víš že se dneska stěhujem, ne?" To mi připomínat nemusela. Radši jsem to nechala bez reakce a čekala jsem až odejde. ,,Můžeš prosímtě jít? Chci se převlíct." Zalhala jsem a pomohlo to. Kath neochotně odkráčela z mého pokoje. ,,Díky za tvojí ochotu." Zavolala jsem za ní. Podívala jsem se před sebe, tohle býval dřív můj pokoj. Teď je to jen prázdná místnost s kartónovými krabicemi, do kterých jsem dala jen pár věcí. Sedla jsme si do tureckého sedu a šla jsem zkontrolovat instagram. Ano, podržte se, já taková nepopulární a nezajímavá mám instagram. Hádejte kolik mám sledujících? Dobře, nebudu vás napínat. Mám jenom jednoho sledujícího a tím je má sestra, jak smutné. Upřímně je mi to jedno, už jsem se s tím smířila. Konečně jsem se přinutila vstát. Hned jak jsem se mými chodidly dotkla podlahy, tělem mi projela ukrutná bolest. Bohužel jsem usla u počítače, kde jsem se dívala na Netflix ve zkroucené poloze, jo takhle to u mě bývá. S velkou námahou jsem se dobelhala k zrcadlu a kriticky jsem se prohlížela. Musím se sebou začít něco dělat, jinak dopadnu blbě. Popadla jsem předem nachystané oblečení a chystala jsem si ho obléct. Když mi bylo 14, tak mi oblečení kupovala máma a byla to hrůza! Samé sukýnky a košilky, vypadala jsem jako největší šprtka pod sluncem, ale teď si díkybohu kupuji oblečení sama podle sebe. Hodila jsem na sebe roztrhaný černý skinny džíny a bílý tričko od Nike, který jsem si zastrčila do kalhot. Fajn, oblečená jsem byla, ale co s vlasama? Popadla jsem kartáč a začala jsem si je rozčesávat. Velmi těžká práce. Za chvíli jsem byla hotová. Nechala jsem je rozpuštěné, účesy jsem nikdy moc neřešila, vždycky jsem měla rozpuštěné anebo volný drdol. Na čištění zubů jsem kašlala, stačilo vykloktat ústní vodou. A teď nejtěžší část toho všeho, dojít do kuchyně, pozdravit mé rodiče a vzít si jídlo.

Rozrazila jsem dveře od pokoje a tím jsem upoutala pozornost všech v místnosti. Seděli tam jako vždy, matka která zírala do Macbooku, otec četl noviny a Kath jedla jogurt a pouštěla si nějaký seriály. Pomalým krokem jsem popošla k ledničce, ale zastavil mě hlas rodičů. ,,Dobré ráno." Řekli důrazně s trochou naštvanosti, protože jsem je nepozdravila. Mohli by si zvyknout. ,,Špatné." Odvětila jsem s nezájmem jako vždy. Vyndala jsem si z ledničky jogurt a šla jsem směrem do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a uvelebila jsem se na židli. Tak jo, moje denní challenge splněna. Ještě jsem za sebou slyšela matku, která jako vždy nad mým chováním kroutila hlavou a nikdy nezapomněla na kritickou poznámku k mému chování. Když jsem dojedla tak jsem z kuchyně slyšela otcův hlas: ,, Tesso, vylez z toho pokoje, za chvíli odjíždíme!" Zařval. ,,No jo, furt." Pípla jsem. Popadla jsem můj batoh a vyšla jsem z pokoje. Vzala jsem si černou mikinu od CK jeans a přetáhla jsem si kapuci přes hlavu.

Nazula jsem si mé nové Nike tenisky a šla jsem do auta.
Sedla jsem si dozadu vedle Kath. Určitě se ptáte, proč jsem byla tak rychlá? Do našeho bytu totiž přišli stěhováci tak jsem radši vypadla. Když bylo vše hotovo, tak přišli i rodiče a jelo se. Po cestě vedli pro ně velmi zajímavou debatu, já jsem je radši nevnímala. Po 5 hodinách jsme konečně dorazili do LA, bylo to pár hodin po poledni. Musím říct, že je docela pěkný město, jsou tu hezký palmy. Jinak samý mrakodrapy, prostě klasika. ,,Líbí se ti LA?" Zeptala se mě Kath. Jo, jediná se kterým se víc bavím z mé rodiny je Kath. ,,Hmm, nic moc." Odpověděla jsem jí s nezájmem. ,,Ani trochu se ti to tady nelíbí?" Začala zase Kath. Jo, mám jí trochu ráda, ale je fakt otravná. ,,Ne, ani trochu. Dej pokoj." Odvětila jsem naštvaně. Rodiče to radši ani nekomentovali.

Za pár minut jsme dojeli před náš nový dům. Byla to luxusní vila s velkým bazénem, prostě krása. Jo, tohle se mi hodně líbilo, ale nedala jsem to na sobě znát. ,,WOOOW! Tak tohle je hustý!" Vykřikla Kath a začala radostně poskakovat. ,,Alespoň to tady někdo odcení, kromě nás dvou." Ty dva myslel otec sebe a matku. Daroval mi nepříjemný pohled. Odfrkla jsem si a jen jsem prohodila. ,,Mohlo by to být lepší." Víc ze mě nedostali. Otec protočil očima a šli jsem dovnitř. ,,Tohle je tvůj pokoj, Tesso. A tohle je pokoj Kath." Ukázala matka na dva pokoje blízko sebe. S nečitelným výrazem jsem otevřela dveře a naskytl se mi pohled na obrovskou místnost s velkými okny a pozor, on tu byl i balkón! To je hustý. Snad si zvyknu. ,,Tak co ségra, jakej máš pokoj? Já mám hustej, ale ty máš větší!" Do pokoje mi vtrhla Kath. Zmohla jsem se na prosté hmmm. Kath nadzvedla obočí a ptala se dál. ,,Neříkej, že tě ani tohle neohromilo. Hele, už mě to nebaví, proč se furt chováš takhle? Vím, že se ti to tady líbí, ale proč to jen popíráš?" Zeptala se mě starostlivě. Jen jsem si odfrkla. ,,To není tvoje starost. Nemám důvod moje emoce dávat najevo." Odvětila jsem. Kath sklopila oči. Myslím, že moje chování nějak chápe. ,,A teď běž." Vyhnala jsem jí. Nemám ráda když mi tak dlouho někdo oxiduje v pokoji. A pak se divím, že nemám kamarády.

,,Kath, Tesso, pojďte dolů!" Zavolala ze zdola matka. ,,Kašlu na vás, nikam nejdu." Zamumlala jsem. Bohužel Kath si toho všimla a vtrhla do mého pokoje, opět. Neptala se mě a popadla mě za ruce a začala mě táhnout dolů. Dole stála matka s otcem, a nebyli sami. Byl to nějakej chlápek a ženská a ještě někdo. Byl tam nějakej kluk přibližně v mém věku a pobaveně to všechno sledoval jak mě o hlavu menší sestra táhne ze schodů. Lhala bych, kdybych řekla že není hezkej. ,,Kathrine, Tesso. Tohle jsou naši sousedi, Mendesovi. Seznamte se." Bože. Proč se máme seznamovat s našimi sousedy? Pan Mendes asi čekal že mu podám ruku první, ale když viděl že jsem se k ničemu neměla tak mi jí podal první on. Neochotně jsem jí přijala. Semkla jsem rty do neutreálního výrazu. Potřásla jsem si rukama skoro se všema, ale teď zbýval ten kluk. A sakra. Přijala jsem jeho ruku a podívala jsem se mu zpříma do očí. Do krásných očí. Úplně se mi do nich vpíjel, chtěla jsem přerušit oční kontakt, ale nešlo to. Využila  jsem tedy příležitosti a začala jsem si ho víc prohlížet. Byl docela vysokej, hádám že měl tak 187 cm? Já měla ale jenom o pět centimetrů méně. Jo, jsem žirafa, vím to. Z mého prohlížení mě ale vyruší jeho hlas. ,,Jsem Shawn." Představil se mi. ,,Tessa." Snažila jsem se, aby můj hlas zněl co nejvíce bez zájmu, ale ve skutečnosti ve mě vzbuzoval velký zájem. Konečně se mi podařilo přerušit oční kontakt a poodstoupila jsem od něj. ,,Tesso, Shawn bude s tebou chodit do stejného ročníku." Odvětil otec a sjel mne přísným pohledem.

Radši jsem na to neodpověděla a bez odpovědi jsem odběhla a zavřela jsem se do pokoje. Musela jsem pryč. Ten Shawn ve mně vzbuzoval zvláštní pocity a já věděla, že nejsou dobré. Cítila jsem se špatně, musela jsem to něčím zajíst. Ale bohužel zmrzlina byla dole, tak jsme vytáhla z batohu oříškovou čokoládu. Dvě věci který mi pomáhají z depresí, zmrzlina a čokoláda. Ze zdola jsem slyšela ještě matčin hlas, která mě omlouvala. ,,Pardon, omluvte mou dceru, ona je trochu...trochu nevychovaná a je to ignorant - teda, chtěla jsem říct že je stydlivá a není na tom teď zrovna nejlíp, heh." Snažila se to zakecat matka. Nemusí se ani snažit, já se prostě chovám tak jak se chovám a je mi to jedno. Mendesovi dole byli ještě dlouho a mně docházela pomalu, ale jistě čokoláda. Seděla jsem natlačená v rohu a čuměla jsem do blba. V tom jsem ale slyšela zaklepání.

To bude jistě Kath, ale já teď nestála o ničí přítomnost. ,,Vypadněte všichni." Zavrčela jsem. Ten dotyčný, ale nebral moje zákazy vážně a vešel do pokoje. Málem jsem dostala infarkt. Byl to Shawn. Chtěla jsem na něj zařvat že chci být sama, ale najednou jsem nemohla. Hodila jsem si přes hlavu kapuci a sklopila jsem pohled do země. ,,Co se děje?" Po místnosti se rozezněl jeho melodický hlas. Hah, nevím jestli se chci svěřovat někomu, koho znám jenom 5 minut. ,, Nestarej se." Odvětila jsem bez emocí. On si ale sedl vedle mě. Pohlédl mi do očí. Odvrátila jsem pohled a zabodla jsem ho do podlahy. Chvilku jsme tam takhle beze slov seděli a pak mi jemně sundal kapucu z hlavy. ,,Proč si taková? Hezký holce tohle chování nesluší." Pousmál se. Tak dost, on mě nebude poučovat jak se mám chovat a vůbec, co mi sem leze? Nezná mojí minulost a proto ani neví, proč taková jsem. ,,Protože taková jsem. Hele, nestrkej nos do věcí, do kterých ti nic není." Štěkla jsem na něj. ,,Tak promiň, že ti chci pomoct." S těmi slovy odešel. Pomoct, pomoct mě? To bych se na to podívala. Bylo mi docela líto, že jsem na něj tak vyjela, ale bylo toho na mě moc. Ani já sama nevím, proč jsem se tak začala chovat. Jednoho dne když mi bylo 15 tak se mi v mozku něco přehodilo a od té doby se tak chovám. Ale všichni se můžou jít zahrabat. Lehla jsem si na mou postel, schoulila jsem se do klubíčka a usnula jsem. Víc nepotřebuji.