Tell me why you hate me (Shawn Mendes fanfiction)

• Kapitola 2. •

Ráno začalo svítat a já jsem si zapomněla zatáhnout, tudíž mi to ostré světlo svítilo do očí. Od té chvíle jsem nemohla usnout. Když mne opět začal spánek přemáhat tak jsem u mé hlavy slyšela jakýsi hlas. ,,Tesso,  vstávej!" Ozvalo se u mé hlavy. Otevřela jsem oči a u mého obličeje se skláněla Kath. Šíleně jsem se lekla a rychle jsem Kath odstrčila a ona se skutálela z mé postele dolů. Jsem silná, já vím. ,,Kath, neser mě." Zavrčela jsem. Nesnáším když mě Kath takhle budí. ,,Jenom jsem ti chtěla říct, že rodiče museli brzo do práce, tudíž tu jsme jenom my dvě aaaa udělala jsem snídani." Vykřikla vesele Kath. Nechápu jak může mít tak veselou náladu, je to úplný opak mě. ,,No super. To bude zase hnus." Ušklíbla jsem se a Kath pochopila, že to je ironie. Můj život je celý jedna velká ironie. Kath odběhla dolů a já měla pár minut na to se připravit.

Vzala jsem si skinny džíny a bílý tričko. Přes to jsem si hodila černou mikinu od Champions. Jo, někdy se oblékám jako kluk a co já s tím? Vlasy jsem si rozčesala a sepla jsem si je do volného drdolu. Pak jsem popadla malý zrcátko a zadívala jsem se na svůj obličej. Na mé bledé kůži se rýsovali tmavé kruhy pod očima, vypadalo to hrozně. I když seru na líčení, dnes jsem to zanedbat nemohla. Popadla jsem make-up a kruhy pod očima jsem si zamaskovala. Potom jsem popadla pudr a trošku jsem dodala mému obličeji barvu, abych nevypadala jako mrtvola, i když vlastně mrtvola jsem.

Po mé procedůře jsem se odbelhala do kuchyně a Kath mi podala čerstvé waffle. Byli moc dobrý, fakt se to Kath povedlo. ,,Tak co, chutnaj ti?" Usmála se Kath. ,,Hmmm, hnus." Usmála jsem se též po dlouhé době. Kath se zasmála, protože věděla, že to myslím jinak. Jo, jedině před Kath se chovám jakž takž normálně, když tam nejsou rodiče. ,,Joo, zapomněla jsem ti říct, že nás do školy odveze Shawn, včera to domluvil s rodiči." Vykulila jsem oči a vyprskla jsem všechen obsah co jsem měla v puse. ,,T-to si děláš srandu!" Vykřikla jsem docela nahlas. ,,No nedělám. A pospěš si, za chvíli by tu měl Shawn být." Ušklíbla se. ,,Pojedu busem. S tím debilem nebudu ani minutu!" Pohrozila jsem prstem. Kath pokrčila rameny a znamení proč ne a já jsem si naštvaně odfrkla. V tom jsem uslyšela zvonek a začala jsem panikařit. Běžela jsem nahoru, zamkla jsem se v pokoji a naznačila jsem Kath aby dělala, že nejsem doma. ,,Čau Kath, jste připravený?" Slyšela jsem Shawnův hlas. Na rukách se mi objevila husí kůže a napjatě jsem poslouchala jejich rozhovor. ,,Čau Shawne. Já jsem, ale Tess už jela napřed busem, potřebovala si ještě něco zařídit." Odvětila přesvědčivě Kath. Lhát umí dobře, to má asi po mně. Nad tou myšlenkou jsem se ušklíbla. ,,Jo, aha. Škoda." Prohodil Shawn a vypadalo to, že ho to mrzí. Pak jsem jen už uslyšela bouchnutí dveří a nastartování auta. Odfrkla jsem si a pomalu jsem se vyplížila z pokoje. Popadla jsem do ruky můj pruhovanej Kanken a vyběhla jsem u domu.

Jistým krokem jsem si to mířila k autobusové zastávce. Nikdo tam nebyl, naštěstí. Bus přijel za minutu a ve vnitř bylo díky bohu místo na sezení. Vytáhla jsem airpody a nahlas jsem si do nich pustila nějakou hudbu a nevnímala jsem okolí. Vystoupila jsem před školou a chvilku jsem si jí prohlížela. No, mohla by vypadat líp. Vešla dovnitř a nasadila jsem můj obvyklý ignorantský výraz a vyzařoval ze mě nezájem. Bylo tam dost studentů, viděla jsem namakaný borce, Barbíny a pár normálních lidí. Kam jsem se to dostala? A teď najít ředitelnu a vyzvednout si věci. Musím to najít sama, přece se nebudu někoho ptát. Vyšla jsem schody do druhého patra a zahlédla jsem jí. Díky bohu. Šla jsem ke dveřím a jemně jsem zaťukala. Odtamtud se ozvalo hlasité ,,Dále." Prudce jsem otevřela dveře a můj pohled se setkal s oříškovýma očima jednoho kluka, kterýho nesnáším. ,,Ahoj." Pousmál se na mě. Byl to Shawn. Pozdrav jsem mu neopětovala a uhla jsem mu z cesty, aby mohl opustit ředitelnu. ,,A vy jste?" Zeptala se mě ředitelka. ,,Jmenuju se Tessa Wiliamsová a jsem tu nová." Řekla jsem s nezájmem. Ředitelce to bylo jedno a skočila mi do řeči když jsem ještě chtěla něco dodat. ,,Ahhh, Wiliamsová, to jste vy. Tady máte učebnice s rozvrh. Přeji vám hezký první den." Odvětila rychle ředitelka a podala mi učebnice s papírkem. Učebnice jsem hodila do Kankenu a rozloučila jsem se.  ,,Nashle." Pípla jsem a než mi stačila odpovědět tak jsem zabouchla dveře. Ufff, tak to bychom měli. Podívala jsem se na ten papírek. Teď máme Biologii v učebně 49. Učebna se nacházela na konci chodby, tak jsem to bez problémů zvládla tam dojít. Nadechla jsem se a rázným krokem jsem vkročila do třídy. Všechny pohledy se zaměřili na mě. Já jsem je ignorovala a podívala jsem se, kde jsou volná místa. Byly dvě. Jedno vedle namakanýho borce a druhý bylo prázdný. Šla jsem směrem k tomu prázdnýmu. Prošla jsem kolem borce, který už sundaval tašku z druhýho místa a mrkl na mě. Darovala jsme mu ironický pohled a sedla jsem si jinam. Všichni na mě zírali jako na svatou. Darovala jsem všem velmi milý pohled a všímala jsem si svého. Vytáhla jsem si věci na biologii a začalo zvonit. Toho tupce Shawna jsem zde neviděla, asi je v jiný třídě, tím líp pro mě. Do třídy nakráčela učitelka. Byla docela malá a tlustá. ,,Posaďte se." Pokynula nám rukou. ,,Dobrý den všichni. Dnes na začátek hodiny bych vám chtěla představit vaši novou spolužačku, Tessu Wiliamsovou. Tesso, postav se." S nezájmem jsem vstala a všichni se na mne otočili. ,,Teď nám o sobě něco řekni." Vybídla mne učitelka. Protočila jsem očima a začala mluvit: ,,Jmenuju se Tessa. Pocházím ze San Franciska, ale mé dokonalé rodiče napadlo se odstěhovat sem, do LA." Slovo ,,dokonalé rodiče" jsem řekla nejvíc ironicky jak to jen šlo. ,,Mám sestru Kath, které je 12 a půl. Věnuji se gymnastice již od malička. Toť vše." Ukončila jsem svůj monolog. ,,Super, posaď se. Teď se již budeme věnovat naší biologii." Začala zase učitelka. Sklopila jsem pohled na sešit a začala jsem si tam něco čmárat. Nic co by někoho mohlo zajímat. ,,Takže, dneska bych mohla zkoušet, Koho si vyvoláme? Tak třeba Robinsonovou a Taylora." Namakanej borec co měl vedle sebe volno se zvedl a odkráčel k tabuli. K němu se připojila středně vysoká holka s černými vlasy a modrýma očima. Nevypadala jako Barbína, spíše naopak. Začala se jich různě ptát a zkoušení jí zabralo celou hodinu. Já jsem je neposlouchala a dělala jsem si svoje. Na konci jsem jenom slyšela, že borec dostal 4 a ta Robinsonová 2. ,,Pro dnes končíme. Robinsonová, prosím proveď tady Wiliamsovou po škole." Škubla jsem s sebou. Mohlo to dopadnout i hůř. Robinsonová na mne počkala u vchodu. ,,Jdeme? Jo, promiň. Ani jsem se nepředstavila. Jmenuju se Claire." Usmála se se na mě a já jsem byla taky nucena se pousmát, ale nic jsem neřekla. Vykročila rychlým krokem a já šla za ní. ,,Ukážu ti ty nejdůležitější věci." Řekla v průběhu toho a já přikývla. ,,Tohle je jídelna." Ukázala na místnost. Vypadala hrozně. Ještě že nebudu chodit na obědy. Chtěla mi toho ukázat víc, ale už zvonilo na další hodinu. ,,Sakra." Zaklela Claire. ,,Co teď je za hodinu?" Vypadlo ze mě. Wooow, já něco řekla, potlesk. ,,Tělák. Poběž, musíme to stihnout." Následovala jsem jí. Neee, tělák nesnáším. ,,Jsme spojený s Béčkem." Zatajil se mi dech. To ne. Vyběhli do šatny, kde již nikdo nebyl.

Nasoukala jsem se do sportovní podprsenky a do sportovních kalhot. Claire na tom byla podobně. Pak ksme spolu vyšli ze šatny a seřadili jsme se na nástup. Ty jo, v Béčku je dost kluků. Tělocvikář to neřešil, díky bohu. ,,Takže vážení, dneska si zkusíme něco z gymnastiky. Budeme jí dělat celou hodinu." Tiše jsem zavýskla, protože gymnastiku dělám sakra dlouho, jste nečekali, co? Rozcvičili jsme se a první co jsme dělali byla hvězda. Byla jsem první na řadě, protože borec řekl učiteli, že dělám dlouho gymnastiku. Vyběhla jsem a pár pohyby jsem udělala za sebou tři hvězdy. Všichni na mě obdivně hleděli, i když nevím proč. Hvězda je jednoduchá, takhle jako já to umí skoro všichni. Ale nenechala jsem se zahanbit a ušklíbla jsem se na ně pohledem ,,To neumíte, co?" Hlavně na mě civěl Shawn. Chjo, ten kluk mi nedá pokoj. Podívala jsem se na něj s otráveným pohledem, ale on se odratit nenechal. Do konce hodiny jsem všem předváděla gymnastický kousky. Den ve škole utekl rychle. Jediný s kým jsem se jakž takž bavila byla Claire, ale i k ní jsem byla občas dost ironická a sarkastická, jo, mám to v povaze. Když skončila poslední hodina, vyběhla jsem ven ze třídy ke skříňkám. Claire šla s ostatními na oběd, vysvětlila jsem jí, že na obědy nechodím. Začala jsem odemykat skříňku když v tom někdo blízko mě ji zrovna zabouchl. Kdo tady sakra je, nemá být náhodou na obědě? Asi to bude nějakej debil.

,,Čau kočko." Ozvalo se vedle mě. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na dotyčného. Vůbec ho neznám, je to asi nějakej borec z Béčka. ,,No nazdar." Odvětila jsem stroze a rty jsem zkřivila do ironického úsměvu. ,,Jak je?" Zeptal se prostě. ,,Co tě to má co zajímat!" Vykřikla jsem. ,,Nebuď taková, kočko. Dneska na tý gymnastice ti to seklo, zvlášť tvoje prdelka byla v těch upnutých kalhotech sexy." Úchylně se usmál. Tak dost! ,,Hele, nevím o co ti jde, ale běž do prdele!" Štěkla jsem na něj. ,,Jsi snad slepej?! Já chci jít domů abys věděl!" Strčila jsem do něj. Byla jsem hodně podrážděná. On ale místo toho, aby mi dal pokoj tak mě natiskl na skříňku. Nebezpečně se začal přibližovat k mému krásnému ksichtu a zašeptal: ,,Tohle si nebudeš dovolovat, kočko." Začala jsem zrychleně dýchat. ,,Chci tě." Zašeptal naposledy a přitiskl své rty na ty mé. Tohle jsem nevydržela a nohou jsem ho kopla do rozkroku a pak jsem ho následně od sebe odstrčila. ,,Příště tě vykastruju, zlato." Poslední slovo jsem skoro vyplivla a utekla jsem. Běžela jsem pryč ze školy, směrem autobus.

Najednou mne ale zastavil něčí hlas.