Violet Evergarden

Kráčela po ulici rušného města. Její světle modré oči sledovaly černovlasého vysokého muže, kterého následovala. Vojenské vysoké hnědé boty, na tkaničku na úplném konci zavázané. Nevnímala nic, jen klapající odrazy od kamenných dlažek na cestě. Klapání vydávaly její těžké boty.

Šla pomalým tempem za černovlasým mužem. Její dlouhé neupravené rozcuchané vlasy byly svázané do nedbalého culíku. Ofina jí padala do očí. Zelené špinavé vojenské oblečení na ni plandalo. Kožený pás měla uvázaný přes rameno až k druhému boku. Na vojenských plandavých šortkách byly přišity čtyři kapsy.

Černovlasý muž se pomalu k dívce otočil bokem. Poté se zastavil. Na tvářích měl spoustu škrábanců a jizev. Vlasy uhlazené dozadu, ale stejně mu po stranách pár pramínků uteklo. Prameny visí až ke tváři.Zelené oči přidávají na jeho vážnosti a půvabu. Muž byl oblečen také do vojenské uniformy, ale byla upravená a čistá. Na ramenech měl odznaky, které určují hodnost. Ten muž byl v hodnosti majora.

„Co je?" Zeptal se dívky, která už za ním nešla. Místo toho stála u jednoho pouličního stánku. Byl to stánek se šperky. Zahleděně se dívala na jeden ze šperků a poté řekla: „Vidím vaše oči."Majorův výraz se nezměnil. Pořád byl chladný a vážný jako vždy. „Má to stejnou barvu jako vaše oči." Dořekne dívka.

Její zájem na sebe upoutal zelený amulet, ležící na dřevěném podkladu. Byl nádherný. Ozdobný rám ze železa.

Amulet se zatřpytil a zalil se zelenavou barvou. Krásně zářil pod svitem pouličních lamp.Major lítostně sesunul obočí. Dívka promluvila znovu. „Když to pozoruju..." zvedla ruku a položila si ji zlehka na hruď, „tenhe pocit..." Její oči zasněně pozorovaly lesknoucí se amulet. Přitiskla si silněji ruku na hruď a pomalu dlaň stáhla do pěsti i s látkou. „Jak bych ho nazvala?" Majorovy zelené oči se zaleskly lítostí k dívce. Amulet se ještě jednou zalil zelenavou barvou.