ICE FROM THE BOTTOM OF MY HEART (CZ)

BROTHER

Spousta žen i dívek si přejí mít toho filmového staršího bratra, který se o ně bude celý život starat. Toho, jež si nasadí masku zabijáka a vyrazí po tom idiotovi, který vám zlomil srdce.

Já takového bratra mám. Jeho jméno je Nathan a náš věkový rozdíl činí téměř deset let. Tento věkový rozdíl se podepsal hlavně na posledních několika letech našeho vztahu. Problém byl takový, že já kdysi se svými 13 roky řešila problém kombinací barev laků na nehty a k nim správně ladící mašli do vlasů, kdežto Nathan v té době dostudovával vysokou školu v Torontu. A Toronto je od Sacramenta, hlavního města Kalifornie, sakra daleko. Ty 4000 kilometrů pro nás znamenali velké odloučení.

Přesto nás pojila spousta podobností. Oba jsme milovali sporty. Já milovala tanec, ať už šlo o tanec ve studiu s přáteli nebo v baletním studiu nebo dokonce tanec na bruslích, hezky nazvaný jako krasobruslení. Tady nám začínají ty podobnosti. S Nathanem jsme spolu vždy strávili spoustu času na ledové ploše. On tedy rozhodně nikdy nenazul krasobruslařské brusle, ale s hokejkou v ruce občas vysmekl taky nějakou tu piruetu. Dle mého názoru byl výborný hráč. Minimálně jako kapitán a podpora týmu určitě. Nikdy nebyl však natolik talentovaný, aby stačil tempu nejlepších hráčů hokejového klubu, do kterého tak rád chodíval.

Když přišlo na ten čas, kdy si kluci jeho věku vybírali vysokou školu, spousta z jeho nejlepších kamarádů a spoluhráčů mířilo na univerzity ve městech, kde sídlili významné hokejové kluby, do kterých byli při draftech vybráni. On bohužel žádným týmem vybrán nikdy nebyl, ale díky trenérovi jeho starého týmu dostal doporučení na univerzitu v Torontu, kde kdysi pracoval jako profesor nějakého zbytečného předmětu bratr právě zmíněného kouče. Ta univerzita se zaměřovala na management a podnikání, což byl bratrův šálek kávy. Mimoto si Nathan samozřejmě zvolil obor management sportu, jehož studium úspěšně dokončil a ihned po dokončení studií se mu začal s chutí věnovat.

Dnes je Nathanovi 28 let a stále žije v Torontu. Hned po získání titulu se mu před nosem zjevila nabídka práce manažera pro IIHF (International Ice Hockey Federation) jako zástupce kanadského hokeje. Sice se tím zařadil mezi jednoho z několika takových manažerů, ale také mu to poskytovalo skvělý plat, možnosti cestovat a poznávat sportovce v kanadském hokeji, ale i v hokeji po celém světě. Také to znamenalo, že měl za úkol spravovat určitou činnost hokejových klubů v jedné z několika hokejových kanadských lig, které se ještě velmi komplikovaně motali do hokejových lig ve Spojených státech amerických.

Za tohle všechno jsme na něj byli s rodinou moc pyšní, i když to znamenalo, že i svátky a prázdniny často trávil mimo domov. Také jsme měli radost, když nám při jedné návštěvě představil svou novou přítelkyni Scarlett. Není to tak dávno. Bylo to snad před rokem. Oni dva jsou spolu ještě teď a bydlí v krásném menším domečku na okraji Toronta, kam se přestěhovali letos během letních prázdnin.

Sice se může zdát, že tímhle vším od sebe svoji mladší sestru úplně odsekl, ale rozhodně tomu tak nebylo. Na jaře jsem oslavila své osmnácté narozeniny a také si měla vybrat univerzitu, na kterou půjdu studovat. Tím, že jsem si přála studovat obor, který by byl blízko sportu a zároveň pomáhání druhým, jsem se rozhodla koukat po školách, kde se objevovaly obory jako trenér, fyzioterapeut nebo třeba i sportovní psycholog. Takových škol jsem překvapivě našla hned několik po celých státech. Jenže já to neměla tak jednoduché jako Nathan. Mně zde stála ještě jedna překážka, a to můj post tatínkovy holčičky. Náš otec nad myšlenkou poslat svoji dceru studovat samotnou do zahraničí kroutil hlavou do stran jako zběsilý. Pak tu však přišel Nathan s návrhem, že bych nešla studovat někam do států, ale právě do Toronta, kde bych bydlela u něj. Toronto právě takovou školu, jakou jsem si přála studovat, poskytovalo a po svolení otce už zbývalo jen splnit podmínky pro přijetí, což nebyl pro někoho tak zapáleného jako jsem byla já až takový problém.