Dvojí Agent (opravuje se)

Změna plánu

Vzbudí se už před svítáním celá zpocena a udýchaná.
Zase se mi zdál ten sen, byla to moje dennodenní noční Můra která neměla konce.

Začíná hezky a končí nejhroznějším způsobem jaký může existovat, ale bohužel vše se stalo a je reálné.

Dojdu se osprchovat a udělat ranní hygienu.
Stojím před zrcadlem jenom v ručníků a přes založení zrcadlo se na sebe koukám.
Modročerné kudrnaté vlasy sahající až ke konci zad který se mi udělali při posledním experimentu a zelenomodré oči též se mi takto zbarvili vlivem experimentu který na mě dělali rok. Bílá pleť jako čerstvé napadání sníh. Plné růžové rty a dokonalí obličej bez jediné jizvičky. Byla jsem až tam moc dokonalá až nepřirozená.
Fury mě už víc jak tři roky neviděl a neví že na mě experimenty dělali a že můj vzhled se změnil a že mám ňáke schopnosti, to je jediné co neví.

Předávám mu informace a to je prakticky jediné co ho zajímá. Docela paradox když je to můj nevlastní otec že jo.

Po tom co se matka rozešla ze Starém se dala dohromady z Furym a pět let na to zemřela v akci kde ji zabila Hydra, Teda spíš až po akci když ji sledovali domů a tam ji zabili.
Nikdo kromě mě to neviděl byla jsme schoulena ve skříni a od toho dne Hydru nenávidím z celé duše.
Pořád mám před očima ten jejich Rudý symbol na černým obleku.

Oblíknu si uniformu ve stylu, černých uplích kalhot, černá halenka ze znakem Hydry a na ramenou cvočky mé hodnoty, košili si zastrkám do kalhot ale ne úplně a na to si vezmu černou koženou bundu že znakem na rameni a prsou Hydry z mou hodnosti, na nohy si vezmu kráčí černý kozačky z tkaničkami a na středním podpatku.
Vlasy si účesu do vysokého culíku a pár pramínku si nechám kolem obličeje.
Na stehno si dám pouzdro na zbraň a do ní ji vložím, telefon si dám do zadní kapsy kalhot a na ruku si dám chytré hodinky.
Je teprve půl pátý ráno a chodby jsou liduprázdné až na pár stráží.
Nohy mě nesou k věznici a ani nevím proč ale zastaví se až u cely Melisi.

Ta sedí v rohu a kouká do blba, ani se nedivím že nespí v takových podmínkách.
Kamenná podlaha a stěny, nikde ani malé okno, všude je špína a hlína.
Ze začátku nereagovala na to že jsme tady, musela jsme udělat trochu rachot z botou aby se na mě podívala.

Prudce trhla hlavou a pozorovala mě, já se opřela rukou o bříže a nic neříkala.

,,To už jste přišly mě odvést do laboratoře?" zeptá se zhnuseně ale nad její hlavou se míjel oblak strachu.

,,Laboratoře?" zeptala jsme se trochu překvapeně. Nevím o ničem.

,,Jo včera to říkal ten váš šéf" řekla a uchechtla se.

Beze slova jsme se otočila mířila do pokoje, šla jsme rychlejší chůzi.
Nevěděla jsme ze na ni něco budou testovat, nikdo mi nic neřekl a docela mě to štvalo.
Jelikož jsme zástupce velitele základny a takové důležité věci bych měla vědět mezi prvními.

Zamknu za sebou dveře od mého pokoje a vytáhnu ze skrýše pod postelí telefon.

"Změna plánu musíte dorazit do hodiny. Chtějí ji testovat, je zavřená ve vězení pod základnou nechám otevřený přístup a kamery mimo provoz. Máte pak deset minut než se kamery obnoví.
Ell...

Zmačkla jsme odeslat a mobil schovala zpět pod podlahu.
Sedla si ke kompu a nařídila si hodinky na ruce.
Nastavila jsme přes šifrovací kód kamery kdy se mají restartovat. Restart trvá deset minut a za tu dobu to budou muset stihnout.
Ještě jsme otevřela všechny dveře a pro jistotu připravila poplach na druhé straně základny. Tak jim získám pět minut navíc. Protože než se dostanou z jedné strany základny na druhou docela to trvá.