Dvojí Agent (opravuje se)

Laboratoř ani náhodou

Když už se všichni uklidnili i když nevím co na tom bylo vtipné ale budiž. ,,Tak co si potřebovala?" zeptám se jí ještě jednou. ,,Musíme ti odebrat krev a udělat pár testu" řekne a podívá se na mě. Já zkamením a vyvalím oči. ,,Tak to asi nepůjde" řeknu a zvednu bradu do vzduchu. ,,A to proč?" pozvedne obočí. ,,Protože to by sis mě musela chytit" vypláznu jazyk a vyskočím ze židle. Obrátím se směr skleněné okno a rozeběhnu se v plné rychlosti. Za sebou uslyším křik ale to nevnímám. Vezmu židli a prosklím okno a v zapěti vyskočím. Chytnu se okapu a pomocí nohou vysklím okno o patro níž. Pomocí salta, ladně dopadnu na nohy. 

V druhé zasedačce je ňaká schůze a všichni na mě koukají z otevřenou pusou. ,,No co neviděli jste nikdy holku nebo co?" zeptám se a utíkám ke dveřím. Vyběhnu z nich a přes chodbu mířím k výtahu. 

Pískám si když kousek o demně na monitoru jedou čísla směr dolu. Opřu se o zeď a pískám si. Testy, ha jen přes mou mrtvolu. Ať si de otestovat radši sví IQ, to by mě zajmalo kolik by měla ale asi ne moc velké. Výtah cinkne a dveře se otevřou. 

Před výtahem stojí několik agentů z Hilovou. ,,No to si ze mě děláš prdel" zařvu a už útočím na jednoho agenta. Když na konec dám pěstí i Hilové a utíkám ke dveřím beru si na recepci klíčky a utíkám ke garážím. 

Jedu po městě a zastavím u občerstvení a kupuji si kávu, černá jako má duše. Ale teď fakt lidi, nechci na testy a tohle všechno, teda jen můj útěk má svůj důvod. Nemám ráda jehly a bílí zdi, i když je mají čistější než v Hydře ale i tak, ne. Sednu si do Central parku na lavičku a piju svou kávu. Koukám se na lidi kolem sebe a pozoruji šťastné rodiny, nebo zamilované páry jak se na sebe zamilovaně koukají. Lidi co si hrají ze svými psy, proč si nepořídím psa? ,,Jo pořídím si psa" řeknu nahlas. ,,Tak psa?" zeptá se pobaveně vedle mě až nadskočím. ,,Proč zrovna psa?" zeptá se znovu ten hlas a já se na něj podívám. ,,Říká se že pes je věrní člověku nebo snad ne?" pobaveně se zasměji. ,,Myslel jsem že Starkovi nemají rádi zvířata" řekne Steve a sedne si vedle mě na lavičku. ,,Ne všichni jsou stejní" pokrčím rameny. ,,Jo a mimochodem hezký maskování" ukážu na jeho kšiltovku a on se zasměje. ,,Nechceš vědět jak jsem tě zase našel?" na slovo zase dá menší důraz. ,,Ne, až budeš chtít tak mi to řekneš sám ne" zazubím se. 

,,Tak jestli máš ráda zvířata a nechceš se vrátit na základnu něco bych ti ukázal" řekl po půl hodině diskuze o mazlíčkách. ,,Mám se bát nebo těšit?" pobaveně se na něj podívám. ,,To musíš vědět ty" vstane a natáhne ke mě ruku. ,,Jestli mi věříš" dodá a věnuje mi jeden ze svých úsměvů který umí jen on. Vložím svou ruku do jeho a on my pomůže na nohy ale ruku pořád nepouští. Proplete si se mnou prsty a někam mě vede přes park.