Hide and Seek

Twins

Dnes byl nádherný den, stačilo ujít jen pár metrů a hned se do vás dostala ta pozitivní energie. Ptáci zpívali a ulicemi se řítila auta. Přes celou ulici prosvítalo silné světlo pocházející ze slunce.

Šel jsem dál a na oko pozoroval krásu dneška. Zastavil jsem si taxi a už se vezl do práce.

Cestou jsem měl krásný výhled z mostu na záliv a plachetnice sjíždějící malé a klidné vlny. Opřel jsem se o sedadlo a ruce si dal za hlavu.

"Tak jak se máte?" Zničeho nic řekl taxikář.
"No... Dobrý..." Odpověděl jsem na jeho dotaz, který mi přerušil myšlenky.
"Těšíte se do práce?" Začal zase štvát.
"Do prdele, nemůžete mě dát už sakra pokoj?! Chci přemýšlet." Odsekl jsem.
"Dobře..." Odpověděl zamrzele řidič. "Víte, jen si chci popovídat" začal zase. "Přestaňte mě srát, nebo si vystoupím a nedám vám ani cent!" Vykřikl jsem na něj.
"Proklínám tě ty chlape zasraná" zamumlal si pod fousy.
"Co si to do prdele říkal?" Začal jsem. "Nic..." Řekl znovu zamrzele.
"Bych ti kurva radil" odvětil jsem a opřel se zpět a přemýšlel.

Poté, co jsem dojel do své práce, jsem mu dal do ruky dvacet babek a beze slov odešel pryč. Nenávidím ti taxikáře, furt mají keců jak kýbl
hoven.

Vešel jsem do své kanceláře a podíval se, jestli nemám nějakou práci. Ležel mi tam nějakej formulář, prej nějaká bouračka ve městě. Vzal jsem si zápisník, foťák, tužku a sešel dolů po schodech.

Obouval jsem si boty, když za mnou dorazil Fred, jestli nechci svézt, měl to prej po cestě, tak jsem si řekl, že lepší než jezdit těma hnusnýma a smradlavýma taxíkama.
Nasedl jsem teda do auta a vyrazili jsme na cestu. Fred byl z těch lidí, co moc nemluví, takže mi vyhovoval.

Cesta uběhla rychleji než s tím blbým taxikářem, zato jsem byl sakra rád.
Na místě už byla policie, záchranka, hasiči a jiní novináři či zpravodaji. Vzal jsem si foťák a začal důkladně fotit místo činu.

Něco mě ale zarazilo, to auto bylo plné nějakých sraček. Nevěděl jsem, co to může být.

Co mě ale při zoomu zarazilo. To nebyla obyčejná bažina, byla nějaká moc divná, nevěděl jsem čím.

Zapsal jsem, co jsem viděl a slyšel a jel nazpět taxíkem pryč.

Tenhle řidič naštěstí neměl blbý řeči, takže to šlo dobře, přirazil jsem mu i nějaký prachy za to, že držel hubu.

V kanclu jsem detailněji prohlížel ty fotky a dával dohromady článek. Ale na těch posraných černobílých fotkách však nebylo vidět skoro nic. Strašně bych potřeboval barevný fotky...

Ubíhal den a já dokončil ten článek a šel ho ukázat šéfovi. Jak jsem se zvedl a koukal z okna, uviděl jsem zahalenou osobu, nejspíš ženu jak stojí před budovou. Řekl jsem si, že to asi nic není.

Přišel jsem za šéfem a dal mu přečíst ten článek. "No výborně Tome, přes noc to dáme otisknout a zítra to bude venku." Pousmál se a zapálil si doutník. "Děkuju, mám ještě něco?" Zeptal jsem se. "Né, klidně jeď domů, stejně už je pět hodin, ať máš i trochu času." Řekl a malým mávnutím ruky mě vyhnal ze svého kanclu.

Sbalil jsem, když v tom jsem viděl, že tam ta žena pořád stojí. Ničeho jsem se nelekal a šel ven se zeptat, co se děje.

"Dobrý den, neruším vás? Nepotřebujete něco?" Zeptal jsem se zdvořile.
"Vím, co to bylo" řekla se slzami v očích.
"Prosím?" Zarazil jsem se.
"To bahno vás znejistilo, že?" Měkká na mě svým okem, přes které jsem viděl šrám.
"Ano, víte o tom něco?" Začal jsem vyzvídat.
"Ano, to auto znám, vím víc než policie." Podívala se na mě skrz kapuci.
"Tak proč to říkáte mě a né policii?" Začal jsem se ptát.
"Líbí se mi váš styl psaní a řešení" pousmála se.
"A co tedy?" Začal jsem se netrpělivě ptát.
"To auto jelo z YellowWitch, vesnice půl dne vzdálené odsud poblíž hor" Řekla mi.
"Vy to tam znáte? Žijete tam? Kdo to byl? Co se stalo?" Začal jsem netrpělivě chrlit otázky.
"To nevím, žila jsem tam do svých šestnácti let, potom jsem se odstěhovala sem. Byla to zvláštní vesnice. Byla to má totožná sestra, dvojče. Je to tam záhadné" řekla mi smutně.
"Udělal by jste mi laskavost a podíval se tam a zjistil, co se tam děje?" Žádala mě skoro na kolenou.
"Ehm... Pokud na to bude čas..." Moc se mi do toho nechtělo.
"Zaplatím vám vysoké částky, čtvrt milionu?" Začala skoro plakat. Z toho by byli prachy na nějaký slušný auto, řekl jsem si, že to bude dobrá koupě.
"Dobrá, podívám se tam brzy."
"Ach děkuji moc, moc, děkuji!" Byla nadšená mojí pozitivní odpovědí.

Uběhl den a já se zeptal šéfa, jestli bych mohl na dovolenou. Samozřejmě chtěl znát důvod. Řekl jsem mu, že musím něco vyřešit v YellowWitch. "YellowWitch?!" Vykřikl.
"Ano" odpověděl jsem mu na jeho divné překvapení.
"Ber to jako součásti práce, ale něco nafoť a zapiš, půjčím ti služební auto." Žádal mě. Nechápal jsem proč, ale byl by z toho dvojnásobný plat, takže jsem souhlasil. Byl rád mým rozhodnutím.

Den na to ráno, jsem se sbalil a odjel tím směrem, kde se nachází YellowWitch.