Ostří démonů

část první

Hide kráčí po cestě,a píská si píseň co se naučil jako malý, má namířeno do města Oreva, po nějaké době začne potkávat kupce a jiné poutníky (do Orevy je to ještě den cesty). Kolem večera si kupci začínají stavět tábory, Hide se ze zvědavosti i z toho že je už unaven sedne k ohništi u jednoho z kočárů. Sedne si napije se ze své čutory a chvíli sleduje plameny. Po pár minutách si k němu přisedne muž se slovy '' Kam máš namířeno synku, taky do Orevy nebo jinam ?". Hide chvilku přemýšlí a odpovídá "Ano do Orevy jdu zjistit jestli není nějaká práce v okolí ". Muž si ho prohlédne a očima zastaví na meči a pokračuje " Vypadáš schopně co kdybys nám dělal doprovod v Orevě ti dám menší odměnu." Hideho to ihned zaujalo a nabídku přijal. Po krátké konverzaci s obchodníkem šel spát. Druhý den vyrazili časně z rána aby se do Orevy dostaly ještě před setměním, po cestě se nic neobvyklého nestalo,což Hideho mírně zklamalo. Po příjezdu mu obchodník dal zásoby a pár mincí. Hide se hned poté rozběhl a po chvilce hledání našel hospodu U Skákavého Jelena. Hospoda byla téměř prázdná až na pár štamgastů, Hideaki jim nevěnoval mnoho pozornosti a zamířil k baru. "Jedno pivo a pokoj, prosím" Hostinský si ho prohlídl a zeptal se "A peníze máš?" Hide se zasmál vytáhl zlaťák a položil ho na bar a pomyslel si (kdybych je neměl tak sem nejdu). Hospodský mu načepoval a podal klíč od pokoje, Hide popíjel a poslouchal místní opilce, zrovna se hádali čí žena je hezčí. Hide dopil svůj džbán a vydal se do pokoje.

Den na to se vydal do přilehlých lesů lovit nějakého medvěda který už zabil mnoho zvířat ze stád a několik pasáků. Hide ho lehce vystopoval, stopy končily před jeskyní, rozhodl se že počká až se objeví a pak ho zabije. V noci se medvěd začal sunout ven z jeskyně, když ucítil Hideho zdvihl se na své zadní nohy, měl dobré 3 metry, Hide na nic nečekal a ihned zaútočil svým mečem medvěd dostal svou první ránu přímo přes prsa ale to ho jen rozzuřilo, máchl svou tlapou a Hide jen tak tak uhnul. Po tomto útoku se musel trochu vzdálit a pak hned vytáhl svůj luk a šíp zapálil jednoduchým zaklínadlem, trefil ho do oka. Medvěd s plamenem na hlavě zaburácel a rozběhl se k Hidemu, ten však uhnul a sekl ho do boku. Medvěd už dál nemohl bojovat tak ho Hide zbavil trápení a odsekl dráp jako důkaz. Po návratu do města ihned zašel do místního úřadu kde vydávaly odměny za splněnou práci. Přebral si odměnu a zašel se vyspat do hospody.
Hide vstal z postele, protáhl se a vyšel z pokoje. U baru se rozloučil s Hospodským a namířil si to směrem ven z města. U brány si všiml pár plakátů s hledanými lidmi v zemi Daidalen. Všiml si že je tam bývalý generál této země. Koukl na strážného a spustil '' Hele za co se hledá ten váš generál ?''. Strážný mu pohotově odpověděl ''Za zradu královny a za setkání se špehem ze země Prétoriom.'' (To je blbost, sám jsem se s generálem setkal a je to jeden z nejvěrnějších Královně.) zamyslel se Hideaki poděkoval strážnému a hodil mu minci. Vydal se směrem do hlavního města země Daidalen a to do Ardienu, protože tam je největší Archív v celé zemi. Hideaki je už nějakou dobu rozhodnut že tam půjde aby zjistil kdo stojí za zničením jeho vesnice. Cesta mu ubíhala docela rychle, ale přišlo mu divné že nikoho nepotkává přece jen jde do hlavního města, měl by potkávat mnoho obchodníků. Hideaki ani nezpozoroval že už je pozdní večer a zastavil se až pozdě v noci. Bouchl se do hlavy (jsem to ale blbec zítra musím brzy vstávat abych už dopoledne dorazil...). Hideaki si udělal malý oheň rozložil si spací pytel a usnul.

Ráno se probudil pokrytý rosou a viděl na cestě dívku. Znovu rozdělal oheň a začal dělat snídani ze surovin co si dříve koupil . Když už byla dost blízko zavolal na ni a pozval ji na snídani '' Hej ty dáš si něco k jídlu ?" Vypadá to že jsi šla celou noc. Dívka se zastavila chvíli ho zvědavě pozorovala, položila ruku na dýku u svého pasu. "Proč bych měla důvěřovat někomu kdo nabízí své jídlo hned u cesty ?" Hideaki se pousmál pokrčil rameny a sám si nandal do své misky a začal jíst. Po pár soustech se znovu zeptal "Fakt nechceš, mám toho dost ?" Dívka odvrátila hlavu a při prvním kroku jí zakručelo v břiše. Hide se zasmál a podal ji misku s jídlem dívka si ji vzala a opatrně začala jíst. Kam máš namířeno? Zeptal se Hide. Do Ardienu zamumlala odpověd s plnou pusou. Hide hned zpozorněl a opřel se a koukl směrem k nebi. Taky tam mam nějakou práci, můžeme jít spolu bude to tak bezpečnější. Dívka chvilku jedla a pak se na něj upřeně zahleděla. Co když tě zabiju ve spaní ? Hide se zasmál a řekl: To nezní jako ne, a nevypadáš na člověka co by to udělal. Dívka se zasmála, vždyť mě neznáš ani mé jméno ani mou minulost nevíš co dokážu, při těchto slovech opět sáhla po své dýce. Hide stále pohlížející k nebi se jen ušklíbl a vstal a podal ji ruku. Ahoj já jsem Hide jsem lovec a jdu do Ardeinu, a ty jsi ? Dívka zaskočená naivitou a blbostí muže před ní zdráhavě podala ruku a zatřásla s ní. Jsem Taeko, a jen co to dořekla rychle se oddálila a stáhla si svou kapuci více do obličeje. Hide počkal až dojí, umyl misky a sbalil vše na cestu. Taeko stála opodál opřená o strom a čekala. A tak se vydali na cestu.
Většinu cesty nikdo nepromluvil ani slovo. Taeko pozorovala Hideho a přemýšlela o tom co to vlastně je za člověka. Hide na rozdíl od Takeo se věnoval převážně cestě a tomu co se děje kolem i když vypadal že je bezstarostný, tak přece jen byl dost opatrný, život na cestě naučí pozornosti.
Když už začínala tma tak sešli z cesty do nedalekého lesíku kde se kolem stromů klikatil malý potůček. Hide rozložil tábor a rozdělal oheň. Po chvilce začal dělat jídlo a Takeo si k němu přisedla. Měli bychom mít na noc hlídku, Hide pouze přikývl a věnoval se dál svému. Když už bylo téměř hotovo tak se usmál a zadíval se do lesa, toto místo je ještě relativně kousek od města takže můžeme čekat jen divokou zvěř a v nejhorším případě nějakého zloděje. Budu mít první hlídku až bude čas tak tě vzbudím. Stále ti nevěřím Hide, myslím že bych radši byla vzhůru já. Hide se ušklíbl a sundal hrnec se zeleninovou polévkou z ohně, vyndal misku a podal ji Takeo. "Nandej si" řekl Hide, vstal a s drátem v ruce udělal kolem tábořiště čtverec mezi stromy a doprostřed vždy uvázal malý zvoneček. Takeo ho pobaveně sledovala a při tom pomalu ujídala svou porci. Po své práci se Hide vrátil k ohništi. Zásoby z města máme tak ještě na dva nebo tři dny pak dubem muset něco ulovit a udělat si vlastní. Taeko se s nechutí podívala na luk který měl Hide přes rameno, nejsem zrovna fanda jídel kde převládá maso. Hide se nevěřícně podíval na Taeko a začal: to mi chceš říct že cestuješ bůh ví odkud a nejíš maso a stále se udržíš na nohou? Taeko kývla, trochu masa zvládnu ale musí tam být i něco jiného. Hide zakroutil hlavou, ty asi nejsi typ z venkova... Taeko se při této připomínce dlouze zakoukala do ohně a shodila svou kapuci a odhalila svou tvář. Dala si své vlasy za uši, Hide si ji konečně mohl pořádně prohlédnout. Její hnědé vlasy splývaly k ramenům a její nyní odhalené zašpičatělé uši na sebe strhávaly téměř veškerou pozornost, ale přesto jedna věc převyšovala vše ostatní a to její zeleno-zlatavé oči.
''Ty jsi elfka, konstatoval Hide do prázdna.'' Taeko přimhouřila své oči. ''Jsem jen na půl, matka byla elfka a otec byl člověk, žily jsme v malé vesničce nedaleko od lesů na okraji tohoto království, neměli jsme se špatně dokonce nás vzali jak elfové tak lidé. Byla jsem vycvičena v boji od strážného jednoho elfského šlechtického rodu.'' Při tom vytáhla náhrdelník a ukázala ho Hidemu. ''Tento znak symbolizuje Strážce elfské šlechty, byla jsem jedna z nich než nás napadli rytíři království a vyvraždily obě vesnice jak lidskou tak elfskou a já teď hledám toho kdo to udělal.'' Při tom jak vyprávěla jí slzeli oči ale neukápla jí ani jedna slza. Hide jen zamyšleně hleděl do ohně. ''Rád bych ti pomohl ale pomsta nevyřeší vše a nic ti to nevrátí. Ale rozmlouvat ti to nebudu. Jdu spát máme ještě kus cesty...''
Hide měl neklidný spánek sny ve kterých se jen míhaly stíny a nic nedávalo smysl pak dvě žhnoucí oči se zúženými zorničkami. Hide sebou škubnul a s dýkou v ruce se posadil. Vedle něj seděla Taeko a zvědavě si ho prohlížela.''Vstávej máš hlídku.'' Hide se protáhl, vstal a sedl si a opřel se o strom nedaleko od ohniště. Sebral malý kus dřeva a začal si vyřezávat se svým loveckým nožem. Noc byla klidná a nic moc se nedělo, párkrát slyšel jak na cestě někdo projel na koni. Když už se začalo svítat probudil lehkým šťouchnutím Taeko. Taeko si unaveně promnula oči a šla si k nedalekému potůčku omýt obličej. Hide vytáhl trochu sušeného masa ze svých zásob a hodil Taeko jablko. Po malé chvilce sbalil tábor a šel smotat drát který uvázal kolem stromů.