Tajemství

Jsem Emma Greenová

,, Emmo, pojď na tu večeři! Nebudu tě volat už po stý! "
,, No jo, vždyť už jdu!"
Zrovna jsem byla v polovině článku. Chtěla jsem ho dopsat, ale máma už byla celkem dost naštvaná, tak jsem radši zaklapla notebook a šla do jídelny.
,, Bylo to výborné, " pochválila jsem mamce jídlo a kupodivu jsem to myslela upřímně. Tak jsem uklidila nádobí a šla do svého pokoje, ale ještě na schodech jsem v něm slyšela nějaký rachot.
,, Natálie!! Ty zase šmejdíš v mým pokoji?!"
,, Vůbec ne!" ozvalo se z mého pokoje.
Vešla jsem dovnitř a tam uviděla svou malou ségru, jak se snaží schovat pod postel. Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy.
Vytáhla jsem ji za nohy a všimla si, že pod tričkem schovává můj deník.
,, Vrať mi ten deník, okamžitě!"
,, Já žádný nemám." řekla ségra a zatvářila se jak svatoušek.
,, Mami! Natálie mi zase bere věci!!"
Mamka na to nereagovala, tak jsem jí ten deník vytrhla z ruky a ségra se rozběhla do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a otevřela ho.
S hrůzou jsem zjistila, že ta malá, otravná... sestra, mi počmárala ÚPLNĚ každou stránku MÝHO deníčku!! Snažila jsem se uklidnit a zhluboka se nadechnout, ale ono to moc nešlo, když jsem měla chuť vyběhnout vedle a uškrtit svou vlastní sestru!
Po pár minutách, co jsem se snažila zpracovávat svůj vztek, jsem si znovu sedla k notebooku.
Napsala jsem další článek - o otravných sourozencích. A pak jsem si uvědomila, že ten deník stejně nepotřebuju. Můj blog je vlastně taky deník.
Večer za mnou přišla Natálie se omluvit. Obejmula jsem ji, a řekla, že se nic nestalo.
,, Mám tě ráda, Emm. "
,, Já tebe taky, Natálko."