Dvojitý pohled

Kapitola druhá: Matěj

Další ráno, další probuzení do šíleného dne. Nenávidím svůj život a hlavně zrůdy, které v něm žijí. Dnes po škole se chystám na operaci. Mají mi operovat oči. Chtěl to po mě fotr, abych mohl hrát fotbal.
„Matěji, vstávej, nebo ti ujede autobus!" Křikla na mě žena, co mě porodila. Nechci jí ani říkat máma, protože jí jako mámu neberu. Je to pro mě jen zmije. Nechtěl jsem se podívat té zmiji do obličeje. Hnusný, vrásčitý obličej. Divím se, že se nebojí koukat do zrcadla. Sešel jsem do jídelny a začal si dělat palačinky. Po asi půl hodině smažení jsem je vyndal a přendal si je na talíř.
„Matěji, přines mi ručník!" Ozval se hlas zmije z koupelny. Samozřejmě jsem jí ho hned přinesl. Čekalo mne ale nepříjemné překvapení. Sešel jsem do kuchyně a zjistil, že se zmije junior, má malá sestra Valentýna. Měl jsem takovou chuť jí všechny palačinky narvat do prdele. Má ruka vylítla k její tváři. Pak se ozvalo jen pro ní nepříjemné plesknutí.
„To máš za to, ty svině malá!" Seřval si jí a na palačinky jí nalil kečup.
„Co to děláš, Matěji? Posral ses?" Ozval se hlas mého otce.
„Sežrala mi snídani!" Zařval jsem na fotra a běžel se do pokoje obléknout. Ani jsem se pak na ně nepodíval a vyběhl do školy.