The First Hunger Games [CZ]

2. Část-Ve vlaku

Nic luxusnějšího jsem nikdy neviděla. Společensá místnost je úchvatná. Všude na stolech je jídlo, voňavé chutné jídlo. Vrhám se k jednou se stolů. Chci do svých úst narvat všechno jído, co vidím, ale vzpomínám si, jak mě to učili rodiče, ale i Nina a Heuard, umět se chovat u stolu. Takže si beru jen jednu sušenku a druhou bodávám Loenovi. ,,Díky," říká a bere si sušenku z mé ruky.

Ukusuji první sousto sušenky, nic lepšího jsem nikdy neměla. Ta čokoládová sušenka s bílou čkoládou je výborná. Takže oni se cpou sušenkama a my v krajích trpíme hladem? Když si to teď uvědomuji, mrzímě, že jsem nebojovala proti Kapitolu sušenky by mohl jíst celý Panem. Pousměji se. Ale teď nemůžu řešit Co by bylo kdybych. Musím řešit důležitější věci, ty co se dějí teď, třeba jak přežít Hry. Dobrá otázka. ,,Jak chceš přežít hry?" ptám se Loena. Ale nestíhá odpovědět, protože do místnosti přichází ta modrovlasá žena s ženou a mužem v bílém kostýmu. ,,Tak, ještě jednou vás vítám," říká žena. ,,Tak toto je Meria," ukazuje na ženu v bílém kostýmu. Je hezká má černé dlouhé vlasy a modré oči. ,,Toto Denis," a ukazuje na muže v bílém kostýmu. Má blonďaté vlasy a vousy, ty jeho hluboké černé oči mě trochu děsí, jsou takové nepřirozené. ,,Jsou to tvůrci her. Pomáhali vymýšlet arénu. A budou to vaši mentoři. Meria bude tvoje mentorka, Fir a Denis bude tvůj mentor, Loene." říká žena. ,,Nechci být drzá, či neslušná, ale jak se jmenujete vy slečno?" ptám se jí a trochu se bojím, co bude následovat. Ale bála jsem se zbytečně: ,,Oh, Já se ještě nepředstavila? Jmenuji se Nyori Froedrová." Nyori ukazuje, že si Denis a Meria mají přisednout k nám ke stolu. Poslušně si sedají a Nyori začíná opět mluvit: ,,Ani jeden vám nemůže říct, jak bude vypadat aréna, ale pomůžou vám s vašimi otázkami... Tak ptejte se." Mám jedinečnou možnost se zeptat na cokoliv, ale na co? Chvíli tam tak mlčky sedíme. Denis se kouká nervózně na hodinky snažím se zaměřit, je půl dvanácté. Je čas oběda. Ano většina lidí obědvá ve dvanáct, ale my ne. Ani už nevím proč, ale rodiče mě to tak naučili.

,,Tak mám pár otázek, Kdy bude oběd?" říkám. Opravdu jsem se potřebovala zeptat zrovna ma toto? Je to tak nepodstatná informace pro moji situaci. Vlastně ne, nevím jak dlouho strávím v aréně a jestli tam bude nějáké jídlo. ,,Bude za půl hodiny," odpovídá Nyori a protáčí panenkama. ,,Jak budou probíhat hry?" ptá se místo mě Loen, protože to byla další otázka na mém ne moc dlouhém seznamu. ,,Na to vám odpoví vaši mentoři, ale ne teď, ještě nějaké otázky?" odpovídá Nyori vážným tónem, kterým do nynějška nemluvila. Zněla tak vážně, až jsem se lekla, co se to s ní děje. Ale pak se mile umívá a dělá, jako by nic. ,,Kdy dojedeme do Kapitolu, a co se bude dít pak?" ptám se a kouknu se na Loena. On mi pohled oplatí a kývne hlavou na souhlas. Oba se koukáme na Nyori, Meriu a Denise. ,,Přijedeme zítra ráno. Budete přiděleni přípravnému týmu, pojedete přes náměstí a představíte se světu, pak budete ve vybrané budově trénovat a připravovat se na hry," odpovídá Meria. Je to poprvé co jí slyším mluvit, má příjemný uklidňující hlas. Díky ní se cítím klidněji, ale myslím si že bych neměla.

Beru ze stou sušenu a nabízím i ostatním. Nikdo nechce, tak pokládám talíř zpět na sůl. Mlčky tam sedíme asi pět minut než ze sebe vyloudím pár slov: ,,A kdo ty pitomé hry vymyslel?" Až pak si uvědomuji co jsem to právě řekla. Rychle si zakrývám ústa rukou, jako by mi to mohlo pomoct, jako bych to mohla vrátit zpět. ,,To nevím a myslím si, že by jses na takové otázky neměla vůbec ptát," křičí na mě Nyori. Stydím se, nevím co mě to napadlo. Jak jsem nemohla souhlasit s Kapitolem, když jsem viděla, co udělali se třináctým krajem nechci, aby to stejné udělali se sedmým. Asi by neudělali, ale mohli by mě potrestat. Ale vlastně už poptestali, jedu na Hladové Hry. Chce se mi brečet, nemám ráda, když na mě někdo křičí. Rychle se zvedám k stolu, židle na které jsme seděla padá na zem zakopávám a také padám na zem.