HNUS A STRACH - sbírka básní a myšlenek

                                                                 
                                                                  Narodíme se jako originál,
                                                                   ale zemřeme jako kopie. 

NOČNÍ TVOROVÉ 

Ztichlé město,
které spí

Noční ulice,
které žijí vlastním životem..
Neonový svět,
kde lidé bojují o přízeň
jako divoká a šílená stvoření..

Kde hledají naději v kapce alkoholu
a štěstí v dávce pervitinu..

Lidé, kteří jsou součástí 
nočního organismu.
Opěvují toto království,
milují tento svět..
Tohle město..


Kde zvuky klubů prorážejí ticho
a světla výloh a nápisů prorážejí tmu..

Kde my,
noční tvorové...

Cítíme se doma. 
                                                              


                                                                       
 ÁRIE NA SMRT

Ach, ano..Ty jediná,
Milovaná, nesmělá.
Ty, co jsi vždy stála po mém boku.
Chladná, ale stále milovaná,
nepředvídatelná, tajemná.

Ty, jenž vzbuzuješ v mém srdci žár,
Jsem tebou prolezlý jak mrtvola tlející,
jenž je prolezlá červi..

Ach, lásko má jediná,
nepochopená
Ztracená..
Ležím tu v krvi, čekajíc na tvůj chladný dotek.
Ty, která líbá mě na rty - Ach, ano, líbej!..

Tvoje studené doteky na mé duši,
tvé mrtvolné rty na mých rtech,
šeptání - Pojď! Pojď!..
Ano, vezmi mě do své říše,
Vezmi mě s sebou..

Jsem tvůj, zhynu pod tvými doteky,
Ulož mě do hrobky, tam mezi hroby mých hříchů.
Tam, kde jsem tě poznal,
Milovat tě nepřestal..

Tak ukonči mé trápení,
mé bláznění a sténání...
Vem si mě má paní!
At' můžu snít
a v mém hrobě spolu s mými hříchy..
hnít...




MRŠINA

Bloudím tmou, 
temnotou města,
Osvětlenou páchnoucí stokou,
kde duše jako smradlavé krysy
utíkají před smrtí a bloudí..

Bloudí skrze černé chodby,
kde slyšet nejsou jejich výkřiky.
Jejich trýzeň a utrpení 
jenž naplňují toto město až po okraj 
strachem, smrtí..
Posedlostí..

Rozežírají ho zevnitř,
jako nenávist rozežírající
naší mysl..

Město je mršina,
My jsme jenom červi,
kteří se živí na této betonové mrtvole 
plné hnusu a zkaženosti..

Bez budoucnosti, účelu..
Pouhé choré mozky, 
jenž nemají úniku. 

A jsou zrozeni
zemřít....




PODZEMÍ

Jdu dolů..
Po schodech do hlubin..
Do útrob města..

Tunely,
všude kolem mě je tíha betonu,
hnusu a špíny..

Městem, které neumírá..

Čekám na podzemní rakev,
cítím puch a strach..
Puch města..

Strach lidí,
kteří také upadli do hlubin beznaděje.

Ach - Jaká to známá vůně.
Vůně lhostejnosti a nenávisti,
jenž se mi usazuje na plicích
a rozežírá mou mysl..

Vůně opovržení od městských krys,
jenž žijí na povrchu 
a pohrdají těmito podzemními tvory,
vhozenými do propasti..

Kde v kapce vína
hledají naději
a lapají po dechu..

Po záchraně..