Týna s Vali i Majdou dál obsluhovali a snažili si nevšímat kluků. To šlo těžce. Každý z nich měl nějaké narážky. Obzvlášť Janek na Týnu. Horší bylo to, že tu měli zůstat až do rána. Vali i Majda si šli lehnout, ale Týna ne. Šla se ještě projít. Když se vrátila, před hospodou byl Janek.
J: už si skončila s rozmlouváním s přírodou?
T: vlez mi na záda!
J: klidně, ale zase tolik síly nemáš.
T: jestli chceš hodnotit sílu, tak klidně.
J: dobře. Tak já ti na ty záda vlezu.
T: jak chceš....
A Janek Týně opravdu vlezl na záda. Ta ho skoro bez problému zvedla. Pro Janka byla Týna jako pírko.
T: tak já myslím že test síly máme za sebou a teď můžeme jít spát.
J: myslíš? A nemáš tu něco k pití?
T: chlast? Jo.. ale jestli se ožereš, tak se do postele dostaneš i bez mé pomoci.
J: dobře, ale ty si dáš taky.
T: není mi osmnáct...
J: děláš jako bys v životě nepila.
T: no tak ok.
Týna jim nalila pár panáků. Ovšem tak nějak se ožrali. Skončili to v Jankově pokoji.
Ráno:
T: ty vole, co jsem to udělala?!
J: cos říkal...a ?
Ptal se probouzející se Janek.
J: Týno?!
T: Nazdar, já asi půjdu.
J: Asi jo...
T: je ti snad jasný že se nic nestalo!
J: mlčím jako hrob....
T: mmm... tak čau
Řekla a zvedla se.
Po cestě si sama pro sebe říká ;
,, Týnuše! Cos to provedla?! I když máš okno jak prase, tak věc kterou nezapomeneš, je ta, že ses vyspala se svým nepřítelem a bylo to boží"
Při tom pomyšlení se Týna musela usmát.
