V tom vašem lese žije divoká šelma, "pravil umělec Deksbery,když ho vezli na nádraží.
Jednalo se o jedinou poznámku, kterou během cesty pronesl, ale protože Van Cheele bez ustání mluvil, nabylo mlčení jeho společníka nijak nápadné.
„Pár zatoulaných lišek a nějaká ta lasička. Nic hrozivějšího,“ odvětil Van Cheele.
Umělec neodpovídal.
„Jak jste to myslel s tou divokou šelmou? zeptal se Van Cheele později, když už stali na nástupišti.
„Nijak. Jen má představivost. Vlak už je tady, " opáčil Deksbery.
Odpoledne se Van Cheele vydal na jednu z častých toulek po svých lesních pozemcích.
Měl ve zvyku zaznamenávat si v duchu všechno, co při procházkách viděl.
Když začaly kvést zvonky, všechny o tom informovat.
Roční doba sice upozornila na takové události sama, ale lidé aspoň měli pocit, že je k nim Van Cheele absolutně otevřený.
Nicméně právě toho dne zaznamenal Van Cheele něco velice neobvyklého.
V údolí dubového lesa na hladkém kamenném převisu nad hlubokou tuní ležel natažený asi 16 letý chlapec,který si líně sušil opálené údy na slunci.
Mokré vlasy, rozčísnuté nedávné skokem do vody, mu těsně přiléhaly k hlavě a světlehnědé oči, tak světlé, až obsahovaly takřka tygří lesk, byly obrácené k Van Cheeleovi s určitou lenivou.
Nečekané zjevení Van cheelea
ČTEŠ
o upírech a vlkodlacích
ContoMýty o upírech a vlkodlacích děsí i přitahují odnepaměti. Chceš vědět více čti a dozvíš se 😎