To, s čím se vám teď svěřím, jsem nikdy nikomu neřekla. S kamarádkou jsem se rozhodla, že přespíme jedné noci v lese, který je kousek od našeho bydliště. Neustále jsme to odkládaly, ale po dlouhém odkládání jsme se k tomu konečně odhodlaly. Postavily jsme si stan kousek od hřbitova, který byl tak 20 minut po tom, co šel člověk v tom lese stále rovně. Mě i kamarádku fascinují všechny věci, které se týkají paranormalit. Musím říct, že když jsme stavěly stan, přišel na mě takový zvláštní pocit. Stmívalo se, kousek od nás byl hřbitov a my byly uprostřed lesa. Nic okolo nebylo. Nikde nikdo. Divný pocit mě však po chvilce přešel. Za chvíli jsme už ležely ve stanu ve spacácích, pily víno a povídaly jsme si o všem možným. Blížilo se k třetí hodině ráno a my pomalu usínaly. Víno jsem měla s kamarádkou vypité a byly jsme už líné povídat, tak jsme si řekly dobrou noc. Najednou se ale z venku ozvalo něco zvláštního. Najednou jsme si uvědomily, že jsme byli vlastně uprostřed lesa, kousek od hřbitova, uprostřed temné noci. Byli jsme lehce v náladě a začaly jsme se tomu smát. Pak se to ale ozvalo znova. Připomínalo nám to pláč nějaké dívky. Ne, to byl pláč nějaké dívky. Okamžitě jsme vystřízlivěly, rozepnuly spacáky a šly se podívat ven. Všude byla tma, viděly jsme jen obrys vysokých stromů. Pak se to ozvalo znova. Určitě to byl pláč nějaké malé holčičky. Rozhlížely jsme se všude okolo, ale nic jsme neviděly. Najednou jsme uslyšely divnou ránu a hned po té zvuk, jakoby se někdo skácel k zemi. Pláč ustal. My jsme stály na místě, nehýbaly jsme se. Obě jsme věděly, že je tady asi něco špatně. Po malé chvilince jsme zřetelně slyšely, jak někdo odchází a jakoby za sebou něco táhl. Bylo to fakt celé zvláštní. Měly jsme strach, že jsme v nebezpečí, ale ta osoba odcházela směrem pryč od nás. Já s kamarádkou jsme šly tiše dostanu, neřekly jsme ani slovo, byly jsme jak paralyzované. Hned brzy ráno jsme se sbalily a vypadly odtamtud. Pak jsme si o tom povídaly, ale k žádnému závěru jsme nedošly. Celé se to stalo v Ústí nad Labem.
