Ráno jsem se vzbudila,ale Lukas nikde. "Lukasi?" zavolala jsem ,ale odpověď jsem už nedostala. Rozhlidla jsem se a na nočním stolku ležel lísteček,vzala jsem ho do ruky ...Rose,promin musel jsem si něco vyřídit, až budeš odcházet zamkni,klíče jsou pod kytkou na okně...Divila jsem se co se mohlo stát, když to nemohlo počkat. No nic,oblíkla jsem se,otevřela jsem dveře z pokoje a tam stál jeho brácha. "Čau Rosie, kde je Lukas ?!" zeptal se. "Nevím, napsal že si jel něco vyřídit"Odpověděla jsem mu. Zamyslel se"Aha...divný", v tváři měl divny pocit,strach,zamyšlení a nejistotu. Vyrušila jsem ho z přemyšlení"Tak já jdu,ahoj" ,odpověděl rychle "ja tak ahoj".
Odpoledne:
Po třech hodinách jsem se rozhodla Lukasovy zavolat,ale mobil nebral. Přemýšlela jsem kde by mohl být.Co když třeba spí nebo něco? No nic zkusím to později.
Asi na dvě a půl hodiny jsem usla, zkusila jsem zavolat znova ale nic. Jee,nechala jsem si u sebe jeho klíče. Co když sedí před barákem? Půjdu tam.
Ale on před barákem nestál, ale v jeho pokoji se svítí! Půjdu dovnitř a překvapím ho! Odemkla jsem a šla za ním do pokoje,otevřela jsem dveře a ihned mi spadl usměv z tváře. Na posteli ležel Lukas...
Takže děkuji za podporu co mi dáváte ,vím ted dlouho část nebyla.Musím se učit.Doufám že jste natěšeni na další část. Máte se na co těšit <3 Děkuju za votes a follow <33
ČTEŠ
Young Life
Teen FictionAhoj jmenuju se Rose,je mi 15 let. Můj život je totální propadák ,ale občas i za těma největšíma mrakama se skrývají paprsky slunce :) Takže můj život je jako houpačka..někdy jsem nahoře a někdy zase dole.
