Už nějakou dobu ležím na gauči a sleduji strop. Poslouchám ten ruch venku. Kvílející upíři prahnoucí po krvy. Dříve jsem byl jako oni, ale jednou se vše změnilo.
...
Jeden prudký nádech do plic a já se hned posadil a podíval na dveře. Ten pach, vytrhl mě z přemýšlení a já se už jedním táhlým pohybem přesunul k oknu a vykoukl škvírou ven. Do hajzlu. Byla tam. Ta sladká a nevinná bytost. Moje tělo na to ihned začalo reagovat, ta vůně byla silná a příliš blízko. No nejsem jeden z těch, co se neumějí ovládat. Tentokrát padlým andělem byla žena. Táhla za sebou po zemi svá bílá, teď už zašpiněná křídla jako nějakou zátěž. Není divu, na svá křídla byla příliš drobná. Sotva měla sílu na nějaké kroky. Její dlouhé černé vlasy jí padaly do obličeje. Byla v košilce, která mívala jistě bílou barvu, teď byla ale zablácená potrhaná a od krve. Padla na zem a náraz na beton byl tvrdý. Její kolena nevydrželi nátlak a podlomila se. Z toho, co jsem sledoval, mě však vytrhlo to, co se ze třech stran blížilo, chtíc využít situace. Hned jsem je poznal. Chvíli jsem tam tak hleděl, bylo mi ovšem jasné, co se bude dít. Vlastně mě to nezajímalo, ale díval jsem se dál. Něco mě prostě nepustilo odtrhnout oči. Vrhli se na ní tak tři. Samozřejmě krev nebylo to jediné co po ní chtěli. V tom to měli ženy těžší. Ve chvíli, kdy její košile šla špinavýma rukama jednoho z nich od jejích stehen nahoru, její pohled spočinul na mně. Byl prázdný a už mrtvý, stejně jako můj. Přes její černé vlasy její modré oči naprosto zářily. Věděla moc dobře, co přijde. Praštil jsem rukou do zdi a díval se do jejích plačtivých očí. „Moje.”. Tma před očima byla intenzivní. Octul jsem se za tím, co chtěl ublížit jako první. Hned na místě byl zabit. Protože moje zuby projeli jeho krkem. Druhý utekl. A ten třetí si myslel, že nade mnou vyzraje. Bohužel pro něj jsem nebyl jen bestie toužící po krvy a uměl jsem přemýšlet. Jeho srdce zpočinulo v mé ruce a bylo rozdrceno v prach. Hned když bylo po všem. Musel jsem jednat rychle. Vzal jsem dívku do své náruče a utekl s ní k sobě domů, položil jsem ji na gauč a vrátil se ke dveřím, které jsem ihned zavřel a zamknul. Tohle bude těžká noc.
...
První co mě napadlo bylo jít do koupelny a vzít nějaký ručník. Namočil jsem ho do teplé vody a vrátil se do obývacího pokoje. Vypadalo to, že ztratila vědomí z toho co se stalo. Klekl jsem si ke gauči a odhrnul jsem její černé vlasy z jejího bledého obličeje. Teplý ručník jsem přiložil k její tváři a jemně setřel prach. Je jí tak podobná, proč? Setřel jsem bláto a prach z jejího obličeje, no na zbytek těla jsem se radši ani nedíval, protože pach byl příliš silný a já nechtěl být ten, kdo by jí ublížil. Dal jsem tedy ručník stranou. Sedl jsem si k ní tak, abych viděl na dveře a na okolí, kdyby se něco blížilo.
