"Molly, svačinu máš na stole"
"vždyť jo ," odvětila jsem a vzala si svačinu. "Ahoj," zavolala jsem a vyšla z domu .
Rozhodla jsem se, že půjdu parkem, kama obvykle nechodím, protože je to delší cesta, ale potřebovala jsem si trochu provětrat hlavu . Šla jsem pomalou chůzí a přemýšlela, když v tom se začal zvedat vítr a tak jsem si nasadila kapuci a pokračovala dál v chůzi. Po chvíli se zaposlouchám do podivného zvuku, co to je? takový zvuk jsem nikdy neslyšela, nedá se k ničemu přiřadit , říkám si v duchu.
Najednou se přede mnou začala objevovat silueta, budky? Neviděla jsem to pořádně a tak jsem přistoupila blíž . Když ta budka přestala dělat ten podivný zvuk a objevila se přede mnou nevěřícně jsem zírala, jak se tu mohla jen tak objevit? je to nějaký trik? jsou tu někde kamery? Pořád tu jen stojím a nevěřícně si budku prohlížím, když v tom se náhle dveře budky otevřou a vykoukne z ní mladý muž v poněkud staromódním oblečení . Co jsem čekala, nějakého zeleného mužíčka z Marsu ? Musím se sama sobě v duchu zasmát. Ten muž působí docela sympaticky, ale neodvážím se promluvit jako první a tak jen tak stojím a měřím ho pohledem. Stále jen mlčky stojím a zírám, když najednou vystoupí z budky a začne se rozhlížet kolem sebe. "Ahoj, já jsem Doktor," řekne, když mě zahlédne a upraví si motýlka, kterého má uvázaného kolem krku.
"Molly vstávej," "no tak Molly, přijdeš pozdě do školy," třese se mnou jemně máma a já pomalu otevírám oči. Cože, všechno to byl jen sen ? ale proč byl tak živí ? říkám si . "Svačinu máš na stole," řekla máma " a pospěš si ať nepřijdeš pozdě. Já už musím do práce." dodala a políbila mě na čelo. Když odešla rychle jsem vstala z postele, nachystala se a vydala se do školy. Nevím proč , ale do školy jsem se rozhodla jít parkem o kterém se mi zdál sen . Trochu přidám do kroku , ale když dojdu na to místo jako ve snu není tu ani živáčka. Co jsem si proboha myslela ? že tu bude stát ten muž s tou policejní budkou ? blbost. Zatřesu hlavou a vydám se, tentokrát už přímo do školy.
