Dopoledne strávené ve škole se táhlo neskutečně pomalu a já byla pořád myšlenkama v tom snu.
"Slečno Curtisová, mohla byste zopakovat co jsem právě říkala? ," zeptala se profesorka. Mlčela jsem. "To jsem si myslela, takže si do příští hodiny vypracujete referát, když téhle látce tak výborně rozumíte, ano?" dodala. "Ano" špitla jsem a sklopila pohled.
*********
Cestou domů jdu přes město, protože si chci půjčit nějaké knížky v knihovně , která je nejmodernější budovou ve měště, až na to, že zmenšili počet knih a nahradili je počítači . Pořád je to , ale místo kam chodím nejraději. Když se blížím k budově překvapením málem upadnu, ta budka ze snu stojí před knihovnou! no...asi jsem ji tu někdy zahlédla a uchovala se mi v paměti , že se mi o ní zdálo. Říkám si. Už nad tím dál nepřemýšlím a vstupuji do budovy. Výtah mimo provoz ?! fajn, teď musím do 13 tého patra šlapat po svých. Kde jsou všichni, vždycky tu bývá tolik lidí...co když někdo zapomněl zamknout a já se sem vloupala? Zbývají mi ještě 3 patra, když v tom něco zaslechnu a vykouknu za roh. Proboha co to ..roboti ?! co tady do háje dělají roboti ?! Tisknu se ke stěně a musím to vydýchat. Po chvíli zase vykouknu a uvidím skupinku těch robotů jak míří mým směrem..ne nejsou to roboti! jsou to lidé! železní lidé! co teď budu dělat ? Nemyslím a vybíhám vpřed, běžím rovně a nakonec zahnu za roh a rozmýšlím další cestu. Nakonec se vydávám se vpravo, ale to byla chyba, najednou jsem se ocitla ve slepé uličce a běžet zpátky už nemůžu. Slyším jak se ke mně přibližují, jedniná možnost je ten výtah. I když vím že je mimo provoz tak zběsile mačkám tlačítko na přivolání, protože mi nic jiného nezbývá. Zachvíli budou u mně! Stojím zády k výtahu a čekám nejhorší, když v tom ding! dveře od výtahu se otevřou a něčí ruka mě vtáhne dovnitř. Když se otočím nevěřím vlastním očím. Zachránil mě ten muž ze snu ! Je to on , má dokonce i toho samého motýlka! "Ahoj, já jsem Doktor," řekl a přitom čímsi svítil a zkoumal tlačítka a dráty od výtahu. "Do..ktor čeho?" vykoktala jsem překvapením "Á to tu ještě nebylo! ..vesmíru, řekl bych, " odpověděl s podivným úsměvem. "A tvoje jméno?," zeptal se. "Molly", "Molly,Molly..Mo-lly..hezké jméno!" prohodil "Tak Molly, připravena na dobrodružství?" dodal a šibalsky se usmál, když v tom se dveře výtahu otevřely.
