Líbánky ✔️

18

Nastal čas soudu. Konečně se prokáže Christopherova vina, ale k tomu potřebuje soud důkazy a svědky. Jeden z nich nebyl nikdo jiný než Alan. Seděl na lavici svědků a zodpovídal otázky.

„Jaký vztah byl mezi vámi a mým klientem?" zeptal se právník v šedivém saku a s knírkem pod nosem.

„Osobně jsem ho neznal. Až na naší expedici za fialovým květem jsem ho viděl poprvé."

„Jak na vás působil?"

„Jako někdo kdo má peníze a myslí si, že si za ně koupí, co chce," s opovržením se podíval na Christophera.

„Jak jste přišel k domněnce, že vás můj klient chce okrást o výzkum?"

„Slyšel jsem, jak si povídá s tou svou gorilou. Nevím přesně o co šlo, ale jasné bylo, že ten výzkum chce pro sebe."

„Pokud ale dobře vím, tak vás výzkum nebyl nikdy uveden na trh."

„To je možné. Třeba nefungoval tak, jak jsem si myslel," Alan pokrčil rameny.

„Takže mi tu říkáte, že vás můj klient chtěl zabít, kvůli něčemu, co nemuselo fungovat?"

„On ne že jen chtěl. On to udělal. Shodil mě z toho útesu a nebýt domorodců, umřel bych!" Alan se naklonil k právnímu zástupci. „Myslíte si snad, že jsem skočil sám?"

„Pane, otázky tu pokládám já," napomenul ho právní zástupce, „Ale když už jste se o tom zmínil, vím, že jste taky nebyl tak úplně bez problémů. Dozvěděl jsem se, že jste se vloupal do vládního institutu a ukradl jste tam jeden jistý dokument. O co šlo?"

„Námitka, tohle je úplně mimo téma," protistrana okamžitě vyletěla na nohy.

„Jen se ptám," hájil se obhájce.

„Přijímá se. Ptejte se k věci," soudce spražil právníka pohledem.

„Dobře. To, co jste odcizil se netýkalo vašeho výzkumu, ale výzkumu vašeho nadřízeného, se kterým jste neměl dvakrát dobrý vztah. A to kvůli tomu...," začetl se a usmál se. „Zneužil jste mu dceru," zasmála se hlasitě.

„Namítka, tohle už je trošku osobní, nemyslíte!" protistraně se tohle ani trochu nelíbilo.

„Pane Hamtle, kam tím míříte?" zeptal se soudce.

„Hned vysvětlím," dal si ruce za záda a pochodoval po soudní síni. „Zaměstnavatel tohoto pána, má dceru a tu dceru tenhle pán zneužil k tomu, aby se dostal jejího otce. Když se mu to povedlo, přestal se s dívkou stýkat a takzvaně se na ni vybodl. Poté, když zjistil, že jeho zaměstnavatel pracuje na něčem, co by mohlo pomoci při léčbě rakoviny, začal se s dívkou opět scházet. Loudil z ní informace a nakonec i ukradl veškeré dokumenty. Jeden mu však chyběl. Byl to ten, který nechala chudinka dívka v kanceláři návladního. Proto se tam tenhle pán," ukázala na Alana, „vloupal. Chtěl ho pro sebe, ale bohužel mu to nevyšlo. Říkám to protože si tedy stěžuje na krádež svého výzkumu, přitom sám udělal to samé!" zvýšil hlas a celou dobu ukazoval na Alana jako na toho nejhoršího člověka na světě.

„To není pravda. Ten dokument jsem ukradl, protože oni nechtěli léčit, chtěli vypustit do světa vir, který by nakazil lidi a pak by jim...,"

„Klid v soudní síni!" křičel soudce a mlátil kladívkem. „Všichni se okamžitě uklidníme. Jak to bylo a pamatujte, že jste pod přísahou!" zdvihl na Alana prst.

„Chtěli udělat něco strašného. Oni chtěli vypustit do světa nebezpečný vir. Nechali by ho kolovat a dokonce i umřít nevinné lidi. Potom by se ukázali jako hrdinové s protilátkou. Jen tak pro slávu by nechali umřít nevinné lidi. Důkazy na to nemám. Teď už ne, ale věřím tomu, že kdybyste prohledali kancelář mého bývalého zaměstnavatele, určitě byste našli plno takových pokusů."