STEREK | Zbytečný

1|Stiles

Stiles nemůže dýchat, chabě se snaží posadit z té skrčené polohy na posteli a trvá mu hodnou chvíli, než se dostane z té obrovské křeče. S hlasitým oddechováním se posune a zády se opře o chladivou zeď, než do ní jemně udeří hlavou a zůstane tak.

Zase se mu zdála noční můra. Ale tahle byla jiná. Nebylo v ní žádné nadpřirozeno, žádné čarodějnice, nic. Pouze on a jeho pack. A proto to byla nejhorší noční můra, co za poslední dobu měl. Všechno to bylo až moc reálné, moc..pravděpodobné. Splnily se mu v ní všechny obavy, jeho snad i podvědomé strachy a Stiles cítí, že tohle jenom tak nepřekoná.

„Jsi tak zbytečný!" zakřičí na něho opět v myšlenkách Derek jako ve snu a Stiles se musí předklonit, aby se zase mohl nadechnout a nepozvracel se. Nebyla to jediná věc, co mu ve snu Derek řekl a Stiles se začíná bát, jestli se mu to vážně jenom zdálo. Bylo to tak skutečné! Jenom furt kecáš, jen ohrožuješ pack, nic nedokážeš, jsi jenom člověk a i tak podprůměrný! Slyší opět a zase ho tak zabolí u srdce. Je to fakt pravda? Splnilo by se tak vše, čeho se Stiles bojí. Odsunuli by ho, ignorovali by ho, nenáviděli by ho?

Měl by si odejít! Jsi nic! Jen nechtěný příživník! Uslyší naopak Scotta a tehdy o tom začne skutečně vážně přemýšlet. Je možné, že je fakt zdržuje? Napadá ho a přesune se v té zvláštní pozici na bok, až cítí, jak se jeho slzy vsakují do povlečení. Zakryje hlasitý vzlyk a nepřestává s vytřeštěnýma očima přemýšlet.

Jen se předvádíš, jsi dítě! Zaslechne a je to pro něho poslední kapka. Derek. Jako je pravda, že má Dereka rád, líbí se mu, jak se o všechny stará, jak si vždy ví rady, jak se usmívá, když si myslí, že ho nikdo nevidí, jak je tvrdý a zároveň láskyplný. A samozřejmě se mu líbí jako člověk, krásný a statný a sexy.. Prostě se mu líbí a doteď si myslel, že mají s Derekem takový zvláštní vztah, jen oni dva, že se provokují, ale jak nad tím více přemýšlí, třeba to tak není. Třeba ho Derek stále vnímá jako toho hyperaktivního kluka, který..který je ještě dítě pro něho a to se nikdy nezmění. Vydechne už se zavřenýma očima Stiles a snaží se to zjištění vydýchat. Bere ho jenom kvůli Scottovi.

Stiles už se tak ani nesnaží o delší spánek, proto se zvedne a zamíří do sprchy, aby ze sebe alespoň trošičku toto smutku smyl. Je sobota ráno a mají po poledni sraz s packem, že prý se potřebují domluvit na nějakém zastrašení jiného packu, který se vyskytl na severu města a který tam straší lidi. Klasika. Povzdechne si Stiles a trochu se skrčí ve sprše, jak jím projede vlna úzkosti. Bude zase zbytečný! Zas ho budou jen chránit a nestarat se o sebe.. Nemůže. Pomyslí si Stiles a vydechne. Co kdyby nešel? Napadne ho poprvé a hned o ně dostane strach. Musí to nějak vymyslet.

Už pak po dvanácté hodině řídí k Derekovi domů a má stažený žaludek. Nic do sebe kromě jogurtu nedostal, a tak se těší, až už to bude za ním a on se pořádně nají. Z čeho ale nemá strach, tak že to z něho, tu nervozitu, pack vycítí. Už od začátku všeho má totiž všechny pocity i osobní vůni skryty a trvalo dlouho, než na to Scott přišel, proč jeho jediného nedokáže vycítit a přečíst. Stiles už totiž od mala bere velmi silné léky na jeho poruchu pozornosti s hyperaktivitou, zkráceně ADHD, což mu blokuje všechno.

Ale i této výhody se za chvíli vzdá. Po tomto týdnu v sobotu na začátku prázdnin pojede na měsíc pryč, do odvykačky, jak to shrnul jeho otec, kde mu postupně budou ubírat dávku a snažit se krotit vedlejší účinky závislosti, kterou si za tu dobu, co to bere, vybudoval. Ale nemůže jinak, ty léky už mu více ubližují, než pomáhají a podle doktora je už dost starý na to, aby se dokázal kontrolovat, že už je u něho ta porucha minimální a že je takto aktivní už pouze od přírody, že to má v povaze. Popravdě má z toho Stiles strach. Nemůže si sebou vzít jakoukoliv elektroniku, telefon včetně a pro snadnější průběh je zakázána i komunikace.  Bude v půl dne cesty vzdáleném městě bez nikoho a ještě s ním bude cloumat závislost. Krása. Napadne ho ironicky a po krátkém výdechu vystoupí z auta. To zvládne.